Vážení volejbaloví reprezentanti!
Máte za sebou asi jeden z nejčernějších volejbalových týdnů vašeho života. Přesto dovolte, abych vám na začátek poděkoval za ochotu reprezentovat Českou republiku. Zní to možná absurdně, ale doba, kdy reprezentovat svou vlast byla absolutně nejvyšší poctou a snahou každého hráče, je minulostí. Ze sportu se stal byznys, klubový život má pro hráče větší váhu než reprezentační, individualistický postoj je společensky podporován víc než nadosobní. Hráči kalkulují, zda se jim hrát v nároďáku vyplatí nebo nevyplatí. Vy jste nastoupili v dresu České republiky do evropské konfrontace. Takže platí staré dobré: „sláva vítězům – ČEST poraženým“.
Vím, dopadlo to špatně, nevyhráli jste na Mistrovství Evropy do 20 let ani jeden zápas. Asi vás to bolí, pokud nejste úplně cyničtí, a to doufám nejste. Na minulém šampionátu (2018) jste byli stříbrní, a možná se u některých z vás objevila v průběhu dvou let neodůvodněná euforie. Uplynulý týden vám však ukázal, co je realita vrcholového sportu. Už víte, že vzdálenost mezi trůnem a kanálem je překvapivě malá. Přijměte prosím několik postřehů, které vyplývají z celoživotní zkušenosti ve sportu:
ZAPRVÉ, KDO TAM NESTÁL, TEN NEVÍ
Svět se jedním neúspěchem nezhroutil, nepropadněte skepsi a nenechte si od nikoho nic vyčítat. Ona „pravda“ sdělovaná někým zvenčí není zcela autentická, vy máte tu svou – aktuálně štiplavou. Přeci moc dobře víte, že váš výkon neměl „koule“, prostě nebyl dobrý. Jenomže, kdo na tom place nestál, má často dost zkreslenou optiku. Z balkónu se to lehce hodnotí a glosuje, když nemáte žádnou zodpovědnost, když neprožíváte emoce, s nimiž musí zápasit hráči i trenéři na hřišti. Notabene, když na mančaft klekne „šedivka“ …
ZADRUHÉ, PRAVDA O VÁS
Ten výprask má svůj význam, pokud jste připraveni přijmout jeho zprávu každý sám za sebe… Ten, kdo bude hledat vinu někde mimo sebe, např. v trenérech, ve svazu, v klubu, ve spoluhráčích, v rozhodčích nebo v těch, kteří tam nebyli – je na špatné cestě. Je to vaše kafe, každý z vás v tom jede – vylhat se nelze. To, co se tam událo, je aktuální pravda o vás.
ZATŘETÍ, PROHRA JE NEGATIVNÍ DOBRO
Prohra je negativní dobro, má svůj velký význam, stejně jako vítězství. Sebevědomí hráče se utváří mezi výhrami i prohrami. Věřte, vím o tom jako hráč i jako trenér. Sebevědomí se nedá koupit natrvalo, bojuje se o něj každý den znovu. A protože prohra je negativní dobro, nechte ji vstoupit do vaší duše, ona musí bolet, jinak byste mohli přehlédnout její sdělení. Pokud správně přečtete její zprávu, stane se zárodkem budoucích vítězství, stejně jako vítězství je zárodkem budoucích proher – o tom jste se tento týden přesvědčili.
ZAČTVRTÉ, NEJSME STŘED SVĚTA
Český chlapecký volejbal se v posledních 5 letech posunul vpřed. Na tom máte i vy svoji zásluhu, získali jste před dvěma lety medaili pro ČR – to má pro prestiž českého volejbalu velký význam – tím se chlubíme … chlubíme se tedy i vaším úspěchem. Ale pokud se mezinárodní úspěchy chlapeckého volejbalu mají propsat do mužského, musíme udělat víc, podstatně víc… samospádem to nepůjde, bude potřeba sáhnout na sebe, bude třeba jít znovu přes bolest a tvrdou každodenní práci. Právě jste získali zkušenost, že co bylo před dvěma lety už neplatí, a ti, kteří vás převálcovali, vám naznačili cestu. Nejsme světová volejbalová velmoc jako tomu bylo před 50 lety. Vrcholový volejbal se strašně rozvinul, ale v posledních 5 letech úspěšně klepeme na dveře, alespoň v oblasti mládeže, i díky vám.
ZAPÁTÉ, NENÍ TO JEN O VÁS
Viděl jsem na vlastní oči dva zápasy a jeden přes internet. Díval jsem se analyticky, tedy okem metodika. Už předloni ve Zlíně jsem vašemu tehdejšímu trenérovi Jiřímu Zachovi říkal, že přestože jste tehdy Italy porazili, mají lepší technické návyky než vy. Teď se to ukázalo v plné nahotě. Ale to už asi není úplně zpráva pro vás, ale pro vaše trenéry, funkcionáře, šéfy klubu. Ale na hřišti hrajete vy a k vám jsem teď virtuálně promlouval. O nedostatcích, které jsem viděl a trápí nás dlouhodobě, jako bagrová technika přijmu plachtícího podání, práce úderové paže středových hráčů, variabilita techniky a postoj ke hře v poli atd. budu rozmlouvat jinde a jindy. V otázce volejbalové techniky jste vy jako hráči tak trochu nevinně, ale v otázce postojů k dovednostem a nasazení v nepopulárních věcech, nechť si každý hráč sáhne do svého svědomí.
Vážení pánové, dorazili jste do nejvyššího patra mezinárodního volejbalu. Tady už dost fouká. Život, hra či soupeři budou na vás už vždy přísní, buďte přísní i vy sami na sebe, ať nezažívá/te/me to, co se stalo uplynulý týden v Kuřimi. Přeji vám i všem kolem vás prozření a úspěšný restart vašeho dalšího profesního vývoje.