„Nikdo, ať jsem za mnou nechodí, ale Zdeněk ať přijde“, tohle řekl hudební prorok Jiří Černý své ženě Jitce a ta mi zavolala. 3.3.2020 jsem o tom psal. Vzpomínáte? Tehdy ležel ve svých 84 letech v nemocnici Milosrdných sester Sv. Karla Boromejského po pádu z eskalátoru s dvěma zlomenými žebry. Mluvil těžce, hledal slova … vyprávěl mi o tom, že už mu život vše krásné dal, jakoby rekapituloval. Ale najednou se ptá: „Zdeňku, řekni, co mám podle tebe dělat?“ Cítil jsem, že kvůli tomuhle okamžiku jsem tam byl. „Hlavně dej hlavu co nejrychleji z horizontální polohy do vertikální … hlava chlapa má být hrdě vztyčená“, řekl jsem opovážlivě, „i přes bolest, Jirko“ … „Chlap nesmí dlouho ležet, musí stát“, usmál se: „viď …“, říká, a já vám o tom tehdy vyprávěl tady na fb.
Včera měl 87. narozeniny a leží tam znovu, ale situace je o něco horší. Hlava se mu do vertikálu daří dostat jen těžce, chodit může pouze s chodítkem, ale i to jen velmi těžce. V telefonu mluví velmi pomalu, ale hlava mu stále jede, zaplaťpánbůh … Jeden z mála lidí, s nímž mám opravdu duchovní propojení, stále bojuje o svou vertikálu, jak je jeho zvykem … A tak Jirko, nejde jen o narozeniny (tahle fotka je z tvých osmdesátek), jde o to, abys znovu zkusil zvednout hlavu a vy, kdo ho máte rádi, jako já, na něj vzpomeňte a držme společně palce, to prý pomáhá … A víc toho vlastně nemám, drž se chlapče … #hudba#přátelství#hanik#antidiskotekajirihocerneho#houpacka#hanik