Dostal jsem ve volbách podruhé důvěru sportovního prostředí jako místopředseda Českého olympijského výboru pro vzdělávání a olympismus. Jsem rád, přeci jenom je pár lidí, kterým trvale ležím v žaludku. Co si budeme nalhávat – je to hlavně prestižní nálepka, která hladí mužské ego. Kdo to nepřipouští, je pokrytec. Představitelé všech sportů ti touto volbou sdělují: „máš od nás mandát“ . Dokonce je ten mandát tentokrát silnější, než jsem očekával, ale to už se vytahuju. Vím dobře, že je to ve skutečnosti jenom dospělá hra. Chci však sdělit něco podstatnějšího, něco co je důležité pro moji práci, která mě těší, a to je politické krytí. Co to znamená? Prostě, když chcete i odborně v Česku prosadit některé věci, musíte k tomu mít politickou sílu. Kdyby mi například nedal Jiří Kejval před 10 lety šanci v ČOV pro práci na renesanci trenérského cechu, těžko by vznikly časopis COACH, konference MOSTY nebo TRENÉR ROKU. Já jsem to sice tlačil, ale on to tehdy politicky podpořil a hájil. Dnes už si to z pozice místo předsedy ČOV musím hájit sám, případně se svými kolegy a spolupracovníky. Takže, ono se snadno řekne: „politika – fuj“, ale je třeba připomenout i to “B”. Vstoupit do sportovní politiky, pracovat jako sportovní funkcionář znamená na jedné straně dělat daleko více kompromisů než dělá třeba trenér, ale na druhé straně to umožňuje prosadit bohulibé a žádoucí změny ve sportu … to se nám v trenérském prostředí, napříč sporty snad trochu povedlo – také díky politickému krytí …
POLITICKÉ KRYTÍ
