Reflex 12/2018
Jako trenér nároďáku jsem často přemýšlel, proč hráči mého manšaftu, jako jedni z mála, nezpívají před zápasem hymnu nebo ji jen nesměle pobrukují koutkem úst. Brazilci svou hymnu řvou div jim hrtan nevyletí z pusy. A proč vlastně nezpívám hymnu já sám? Vždyť jinak zpívám rád a jsem emocionální člověk. Stydíme se snad za to, že jsme Češi nebo se bojíme projevit emoce? Brali bychom to příliš závazně nebo se bojíme ukázat, že jsme bojovně naladěni či je naše hymna slovy i melodií málo bojovná? Jak je to doopravdy s bojovností naší hymny, resp. písně Kde domov můj? „… V kraji znáš-li bohumilém, duše outlé v těle čilém, mysl jasnou vznik a zdar a tu sílu vzdoru zmar?To jest Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj …“Tato druhá sloka byla součástí české hymny do roku 1930, kdy k první české sloce byla přidána slovenská část, jež měla údernost bojového popěvku. Při vzniku samostatné České republiky už se druhá sloka do hymny bohužel nevrátila. To si uvědomil i předseda ČOV Jiří Kejval a zavelel k úvodnímu výkopu. První sloka oslavuje českou zemi a druhá českého člověka. Navíc obrat „v těle čilém“, je vysloveně sportovní. ČOV smělými kroky v nedávné minulosti už prokázal odvahu k originálním činům – vzpomeňme londýnské holínky, Zátopkovy běhající nohy nebo naposledy čepici Raškovku. Vykopne tedy i tentokrát a to 28.3. na tiskové konferenci v budově Českého rozhlasu, kde zazní celá hymna v nové odvážné orchestraci a nastudování FOK. Nejde snad ani o to, zda je nová orchestrace ta správná, či nikoli, ale o hlasitou výzvu k veřejné diskusi o znovu navrácení druhé sloky do české národní hymny. Upravit hymnu by znamenalo měnit ústavu, leč je na čase skončit s uplakaností či sebelítostí a ukázat se světu jako hrdý sebevědomý národ. Chce to odvahu, ale „kdo hraje odvážně, může zvítězit nebo dostat i přes držku – kdo hraje „u zdi“, prohrává vždy!
NEZPÍVÁME HYMNU
