Ač představitel sportu, ať už svazu nebo Olympijského výboru, odmítám nést spoluzodpovědnost za devastaci dětského sportu. Mám čisté svědomí, že jsme společně s kolegy udělali maximum, abychom vyvinuli tlak, aby celé sportovní prostředí tlačilo na politiky. SAMOZŘEJMĚ TLAČÍME I NADÁLE … Vypadá to ovšem, že mají stanovený scénář uvolnění restrikcí dopředu, naše argumenty neposlouchají a sport rozvolní, až rozvolní všechno ostatní. Dochází k absurdní situaci, že neorganizované veřejnosti jsou nastaveny benevolentnější podmínky pro party v parku (neomezený počet dvojic s rozestupy 2 metry mezi dvojicemi), než pro organizovaný mládežnický sport. Máme složitější podmínky pro organizovaný venkovní sport než pro párty na Petříně. Paradoxně je tak sport trestán za to, že trenéři organizují bezpečnou aktivitu mladým sportovcům. Sport je dotován ze státních zdrojů, všechny sportovní organizace tím pádem státu podléhají, tak tady nemohu jako představitel sportu vyhlašovat občanskou neposlušnost. Ovšem jako jednotlivec, občan mám právo vyjádřit svůj nesouhlas. Reakce veřejnosti na nastavená opatření lze vidět na dětských hřištích. Na prostorech třeba 10x menších než nabízí například fotbalové hřiště je možné najít desítky dětí a rodičů. Přesto se organizovaným aktivitám nabízí nelogické posuny ve formě minimálních počtů s nijak nezdůvodněnými rozestupy typu 10 či 6 metrů. Dr. Jiří Dostal, vedoucí Centra sportovní medicíny říká v podcastu „Přes příkop“, který vyjde příští nebo přespříští čtvrtek: „Myslím si, že stát má řešit jiné průšvihy než to, aby zakazoval lidem, aby se hýbali. Problém, který cítím, a je to i objektivizováno s mými kolegy, že už nevěřím, že se ty děti vrátí zpátky. V původním počtu se určitě nevrátí. Děti v mnoha případech takovým způsobem zlenivěly, že my je snad vrátíme, ale ony nám s tím sportem seknou. Protože si našly mezitím úplně jiné aktivity a budeme mít v této oblasti ztracenou generaci“. A já osobně odmítám nést spoluzodpovědnost za ztracenou generaci …
Jo a nenechte se otrávit …