Děti se vrací do škol, ale hlavně na trénink. Právě jsem se vrátil z přípravného kempu ročníků 2008-2009. Kdysi, to bylo ještě před epidemií, jsem narazil na článek ze stránky Fotbalové centrum (viz odkaz). Týkal se fotbalové mládeže, ale tehdy jsem se rozhodl na něho zareagovat, protože jsem nesdílel stejný názor. Od doby, kde jsem vedl český nároďák na ME a MS už uplynulo dost času a teď už dělám výhradně s dětmi. Je to smysluplnější. Takže návrat dětí do tréninku mě přivedl k tomu, abych ještě jednou možná někdy jinými slovy vyjádřil můj odlišný pohled.
Zmíněný článek https://www.facebook.com…/a.50542757964…/1322560167936162/… vypadá sice sympaticky a tleská trenérským ctnostem. Píše ale také o údajných trenérských zrůdnostech jako obviňování svěřenců, nepřátelství, ubližování či dokonce podvody. Jako kdyby většina trenérů byla nějaká zlostná sebranka. Ne, že bych se nezlobil nad konzervativností a pohodlností některých trenérů, ale zlo jsem zaznamenal, alespoň ve svém sportu, minimálně. A pokud na nějakého takového trenéra narazíte, vezměte rodiče své dítě a dejte je jinam, protože takhle se chová jedině trenérský ubožák, který nepatří k dětem. Ale čtěte se mnou (cituji):
• Dítě obklopené kritikou se učí obviňovat;
• Dítě obklopené výsměchem se učí nedůvěřovat …dítě obklopené nepřátelstvím se učí bojovat;
• Dítě obklopené hněvem se naučí ubližovat …dítě obklopené nedorozuměním se naučí nenaslouchat druhým;
• Dítě obklopené podvodem se naučí lhát … dítě obklopené hanbou se naučí cítit vinu;… a tento kruh mohou prolomit jen silné duše…
• Dítě obklopené podporou se učí chránit …dítě obklopené očekáváním se učí trpělivosti;
• Dítě obklopené chválou se učí sebejistotě … dítě obklopené ctí se učí být spravedlivé;
• Dítě obklopené bezpečím se učí důvěřovat … dítě obklopené přijetím se učí respektovat;
• Dítě obklopené láskou se naučí milovat a dávat lásku… dítě obklopené svobodou volby se učí zodpovědnosti za svá rozhodnutí.
O tom negativním nahoře nemíním diskutovat – obviňování, výsměch či ubližování – to je prostě profesní selhání. Ale i ten pozitivní výčet dole má jisté háčky. Například nejen dítě obklopené chválou se učí sebejistotě, ale zrovna tak se jí učí i dítě, které úspěšně překonalo bolest a nezdar. Je jasné, že když mám plné hřiště dětí, tak je taky musím umravnit, občas zařvat, i vynadat. Ale to přeci není z nelásky. Pracoval uplynulé dva dny v Kojetíně s volejbalovými dětmi (10 – 11 let), po nichž jsem dost důrazně něco požadoval a opakovaně je opravoval a vytýkal chyby. Jak se jejich oči rozzářily, když jsem zvolal: „vidíš, teď to bylo lepší“ nebo prostě jen zvedl palec, jakože to lajkuju. Byl jsem velmi přísný a tlačil jsem na pilu, abych dokázal, co se všechno dá za dva dny naučit, ale taky jsem bedlivě sledoval jejich oči, zda jsou ještě se mnou anebo musím dát nohu z plynu a přepnout na zábavnější aktivitu. Copak ubližování dětem je cílem trenéra? Copak je běžným jevem, že trenér projevuje nepřátelství k dětem? NE, říkám. Skutečné trenérské nešvary jsou jiné: nedůslednost, myšlenková setrvačnost, nevzdělanost či pohodlnost. Jako trenér jemně odvažuji mezi přísností a benevolencí, mezi důsledností a tolerancí. Stále musím mít ruku na tepu, abych děti na jedné straně něco naučil – a učení bolí, a na druhé straně je bavil. Přeci základem trenérské práce je bezvýhradná láska ke své profesi, tedy potažmo k dětem. Zdaleka ne každý ji má, ale já bojuji proti ignorantství a neschopnosti se vyvíjet. No a o výsměchu nebo nepřátelství nechci ani uvažovat – to jsou nástroje trenérských chudáků, kteří potřebují léčit a žeňte je od dětí dál. Doufám, že jich je nepatrná menšina. Chtěl jsem jen říct, aby nám z toho všeho „pozitivního šílenství“ nezmizela PŘÍSNOST – to je totiž taky druh lásky.