Menu Zavřeno

NAUČILA JSEM SE O SEBE POSTARAT SAMA

Už je to pár let, to jsem byl ještě předsedou volejbalového svazu, kdy mi na silvestra kolem jedné hodiny odpoledne zvoní telefon a na displeji se objeví Helena Havelková. Cože? Tak dobře se zase neznáme, abychom si osobně přáli do Nového roku. „Dobrý den, jsem tady v Číně, a právě jsem si přetrhla achilovku, umíte mi pomoct“? Pěkná lapálie, ale nakonec jsme to za pomoci profesora Koláře zvládli. Operace v Praze proběhla tuším 2. ledna. Helena získala mistrovský titul ve třech zemích. Ne ledajakých zemích – ve třech volejbalových velmocích – v Rusku, Itálii a Polsku. Vyhrála evropský pohár CEV a byla několikrát vyhlášená nejlepší hráčkou. Je čtyřnásobnou držitelkou ocenění „volejbalistka roku“. Takovouhle vizitku má toho času jediná volejbalová osobnost v Čechách. Vzor toho, co řadím pod pojem profesionální sportovec … Není tajemstvím, že aktuálně žije ve vztahu s jedním z nejlepších volejbalistů světa Georgem Grozerem, což je další lahůdka z jejího života. To je dost, aby to stálo za dialog přesahující hranice volejbalu. Takhle začíná dialog s Helenou Havelkovou o profesionalismu, který vyjde přesně za týden v měsíčníku Coach. Kdysi, když jsem jí předával ocenění volejbalista roku, prohlásil jsem, že jí v nároďáku pokládám za jakousi mámu … Ona by tou mámou byla asi klidně dál, ale něco tam v poslední době drhlo. Částečně to prosvitne i z jejich odpovědí v našem dialogu. Proto vás zvu příští úterý 2. června do některé z trafik a koupi červnového vydání měsíčníku Coach. Zde jen malá ochutnávka:

… ZH: Lituješ toho?HH: To rozhodně ne, nelituji toho. Ale když to vezmu víc do hloubky, tak já jsem v 18 letech odcházela do zahraničí, nemám kvůli tomu vystudovanou žádnou vysokou školu. Na tu dálku to prostě nešlo, protože to tady musíte být alespoň trošku víc, ale já jsem byla v Itálii a musela jsem tam žít svůj sportovní příběh, jinak by to za nic nestálo. Takže to je například cena, kterou jsem zaplatila. A dál, nejsem od 18 let s rodinou, doma jsem až do minulého roku byla jenom týden v roce, takže rodinné vztahy jsou také na dálku. A totéž partnerské vztahy – rovněž na dálku, a ne každý tohle zvládá. Ale já jsem na to zvyklá a nic jiného neznám. Když někomu řeknu, že svého partnera vidím jednou za dva měsíce, tak to ani nepochopí. Pro mě by bylo divné se vidět každý den. Zvykla jsem si na to. Všechno něco stojí.

ZH: Takže ses naučila žít sama?HH: Ano, naučila jsem si všechno zařizovat sama. Jsem takový „mačo“ jak se říká. V tom partnerském vztahu to potom není úplně jednoduché, protože když jsem zvyklá sama žít, všechno si zařizovat, tak potom s tím chlapem, zvláště když máte partnera jako já, který je rád chlapem, tak je to potom docela srandovní…. Ale naučila jsem se žít v tomto samotářském režimu a všechno tomu podřizovat. Nejsem zvyklá, abych si říkala o pomoc a o rady, takže se to teď trochu učím.Tak 2. června … dozvíte se víc …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *