Menu Zavřeno

PROTIVNÉ SLOVO ZODPOVĚDNOST!

Ne, ne, ne … není protivné, jen jsem vás chtěl hned na začátek trochu provokovat … ale taky přesvědčit, že přemýšlím v protikladech. Z mých předchozích článků mohl vzniknout dojem, že uznávám ve výchově jen zákon tvrdé ruky a že nemám pochopení pro radostný a svobodný vývoj dítěte. Vážení, to by bylo hrozné nedorozumění. Proto dnes představuji odvrácenou tvář k té, již znáte z článků „Přísnost je taky druhem lásky“ a „Záhlavec“, aniž bych na nich chtěl cokoli korigovat. Jsem v zásadě svobodomyslný člověk, žádný moralista, ani jako kantor jsem nebyl. 

Inspiroval mě tento týden článek psychologa Aleše Boreckého: a hned vám předčítám: „… odpovědnost nevzniká vybízením k ní“ … hmm, slibný začátek textu, a tak jsem četl dál a dočetl do konce. To, co nyní sděluji, je však už moje vlastní interpretace. V první řadě jsem si uvědomil, jak je zodpovědnost vzácné kvítí, i když se jí někteří lidé tak rádi zaklínají! PROČ?  Protože se mnozí nechali zblbnout, aby vnitřní zdroj zodpovědnosti vědomě či nevědomě umlčeli. Nechali si vnutit strach převlečený za zodpovědnost, ve smyslu: „nedělej to, jinak uvidíš ty následky“. Zajímavé na tom je, že nám o zodpovědnosti káží koumáci, kteří o ní sami moc nevědí nebo pracují s umně zabalenou manipulací. Bohužel úspěšně. Ta pravá zodpovědnost stojí na čtyřech pilířích. Pro všechny sportovní spřízněné duše jenom předesílám, že ani jednou nepadne slovo „sport“ a přitom je to i o sportu. Tak tedy, ty pilíře …

INICIATIVA

Zodpovědnost se rodí z iniciativy, z vědomí, že mohu a smím zasahovat do světa a přetvářet své okolí i sebe sama. Nerozhodujeme-li v životě, jsme většinou spíše nezodpovědní a necháme rozhodovat někoho jiného i za nás. Při rozhodování někdy musíme i riskovat, a občas si holt i namlátíme držku, ale je to jeden ze způsobů, jak hledat zodpovědnost. Při rozhodování si uvědomujeme složitost našich voleb, nutně poznáváme nutnost usmíření protikladů. Mimochodem, Miloš Zeman, když mě jeho chytrost ještě bavila, napsal, že dceru vychovává k uvažování v protikladech – to jsem mu tehdy symbolicky lajkoval, protože jsem se u svých dětí pokoušel o totéž. Černobílé vidění světa je totiž obranou před opravdovou morálkou, která nás nutí řešit konflikt, hledat různé úhly pohledu a nést nejistotu, že často NEVÍME. 

SVOBODA A NEZÁVISLOST

Stavba zodpovědnosti se staví na jiných základech než pouhá poslušnost … že mám jezdit v obci padesátkou a chodit včas na domluvenou schůzku. Víte, platím občas pokutu za překročení rychlosti, a přesto se mám za zodpovědného člověka. Já vím, pravidla platí pro každého, a přesto cítíte ten rozdíl: například jezdit striktně podle předpisů je přeci trochu něco jiného než jezdit zodpovědně a ohleduplně, předvídat a sladit se na silnici s ostatními účastníky provozu. To není neosobní záležitost, kterou do nás nacpou v autoškole. 

Zodpovědnost se kamarádí také se svobodou – pokud si nemohu vybrat, pokud nemohu volit a rozhodovat, nejsem svobodný a nemohu být ani zodpovědný. Zodpovědnost má tedy paradoxně souvislost s vnitřním zdrojem člověka tedy s duší a ta je vždy svobodná.

HRÁT S ROZDANÝMI KARTAMI 

Život před nás staví výzvy čili vyzývá nás k reakci. Máme odpovídat na to, jaké karty nám život rozdal, a s nimi hrát, nefňukat, ale dobře se na hru připravit. Zodpovědnost tudíž nemusí být zkamenělinou vytesanou v dětství a může se proměňovat. Někdy dokonce prochází symbolickou smrtí a transformací. To je proto, že třeba nastává jiná partie. Už se nehraje „durch“, ale třeba „betl“, a člověk musí uplatnit zodpovědnost odpovídající nové situaci, jinak rozdaným kartám. To přeci znáte … „život je jen náhoda, jednou si dole, jednou nahoře“ …

PROPOJENOST S VYŠŠÍM CELKEM

Zodpovědnost mimo jiné vzniká jako důsledek vztahových zkušeností, jako spoluúčast může vést k pocitům vděčnosti za propojenost s ostatními lidmi – s větším celkem. Zodpovědnost je principem sounáležitosti (spíše lásky, ovšem mám zábrany tohle slovo nadužívat).

Vidíte? Zodpovědnost není perfekcionismem není ani jalovým pravidlem či přestrojenou vůlí. Ne, ne! Je to zvnitřnění dobrých zkušeností se vztahy a hodnotami, které chci dál svobodně hájit a předávat, i když mě k tomu nikdo nenutí. Odmítnutí nalajnované, autoritativní zodpovědnosti zvenčí v určitém věku pokládám za nutnost. Nebojte se ji přenést do vlastního nitra a nepůjčujte ji nikomu jinému.

1 komentář u “PROTIVNÉ SLOVO ZODPOVĚDNOST!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *