Menu Zavřeno

NOHAVICA DO ČÍTANEK

Reflex 21/2018
Původní olympijská idea mluví o harmonii ducha a těla, a proto mi dovolte po týdnech plných hokeje přepnout na duchovní notu. Před léty jsem na koncertu ve Strážnici trochu trnul, když Jaromír Nohavica pohltil magií svých písní pět tisíc přítomných diváků a bál jsem se, aby si nezačal pohrávat se vzniklým stavem. Manipulaci davu věru nemám rád. Vedle mě sedící věhlasný hudební kritik a můj kamarád Jirka Černý mě napomenul: „Zdeňku, nejsi ty trochu cimprlich?“ a měl asi pravdu. Pět tisíc diváků se totiž báječně bavilo. Tehdy jsem vlastně naposledy viděl Nohavicu naživo a silně jsem vnímal,jak mi imponují jeho texty. Jsem mimo jiné svou původní profesí učitel českého jazyka a literatury. Kdysi dávno mi zprostředkoval Vladimír Mišík svou hudbou první kontakt s básníky Kainarem, Gellnerem a Hrabětem a posléze, to už jsem byl polapen, Vladimír Merta ukázal, jak krásně může znít v písni Hora, Dyk či Rimbaud. Následně jsem si už sám objevoval kouzlo Holana, Seiferta, či Sovy. Coby středoškolský profesor jsem pomáhal svým studentům v Brně na Gymnáziu na „Jarošce“ chápat, proč číst poezii. Šel jsem na to přes muziku, která umocňuje emocionální prožitek. No a podobně má nabito Nohavica ve svých písních. Ostatně, zajděte někdy na jeho koncert. Nebojím se říct, že uslyšíte básníka moderní české literatury. Nohavica promlouvá ke všem: k ostravským horníkům, stejně jako třeba k pražským intelektuálům. Je to umělec vpravdě národní. Sice vám ho, milí studenti, nezařadím do chlívku typu: surrealismus, romantismus atd., ale na tom nesejde. České písničkářství sehrálo důležitou roli před rokem 1989 pro zachování naší duševní integrity. Po tomto roce mnoho bardů tohoto žánru padlo. Jaromír Nohavica zůstal a dnes patří texty jeho písní do čítanek. To jsem chtěl říct …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *