Reflex 20/2018
Tak tedy dnes čtvrtfinále hokejového mistrovství světa – tradiční den pravdy. Trenér národního týmu Josef Jandač kdysi prohlásil, „abyste něco vyhrál, musí se sejít spousta věcí, které nejste schopen ovlivnit“. Tato slova potvrdí každý trenér, který se v branži pohybuje a je prozíravé zabít v sobě trenérské přesvědčení, že vše dobré u jeho svěřenců má pocházet výhradně od něj. Vyhrávají vždy hráči a blahoslavený ten trenér, který pochopí, že je jejich průvodcem a partnerem. Třeba přísným, ale nikoliv vládařem. Současný trenér má být moudrým rádcem, přístupným, naslouchajícím a chápajícím. Například kouč fotbalových Bohemians Martin Hašek tvrdí: „snažíme se vzdělávat hráče, už fotbal jenom nehrají, ale musejí ho chápat ve všech souvislostech. Pro mě jsou moji hráči partnery s tím, že je jasné, že já mám konečné slovo. Někdejší nejlepší házenkář světa Filip Jícha říká:„trenér Gislason nás sice výborně připravoval, ale do hry nám vlastně nemluvil. Sám viděl tu úžasnou tvořivou herní kapacitu, která na hřišti byla.Občas chtěl něco změnit, ale my jsme ho většinou dokázali přesvědčit, aby nás nechal hrát. Sport se strašně změnil, a to i v trenérských přístupech.
Trenér by měl být šťastný, když ta „jeho mašina“ jede na vlastní pohon, vždyť je to i jeho vizitka.
Trenér Jandač je tedy pod obrovským tlakem, protože v případě neúspěchu se jde prvořadě po něm. V případě úspěchu ho ani nebude vidět, protože mediální prostor obsadí hráčské hvězdy. Jeho šance něco zásadně změnit v rozhodujícím zápase je přitom ve skutečnosti značně omezená. Ani Josef Jandač, stejně jako například trenérské megahvězdy jako Mourinho nebo Wenger, se nevyhnuly tomuto poznání, poněvadž žádný z nich nemá smlouvu s pánem Bohem. To jenom, až se zase bude soudit či nekriticky oslavovat.