Vážení trenéři a rodiče!
Váš svěřenec či potomek se stále nachází v období, které je snad z celého života nejdramatičtější. V předcházejícím dílu jsme poukázali na to, že pre-pubescent hlouběji chápe svou individualitu a hledá svůj osobitý rukopis. Pubescence trvá dále až do 16 let. Mladý člověk zahajuje přerod z dětství do dospělosti a „život na sopce“ vrcholí. Pubescent již nevzhlíží k vám dospělým zdola, nýbrž začíná se na vás dívat horizontálně a ke konci období často i shora, zvláště na matku. Tato změna perspektivy je důležitá svými důsledky pro vzbuzení vědomí rovnocennosti.
VZPOURA
Pubescent někdy plně nechápe, co se s ním děje a vysvětlení hledá přirozeně především v tom, jak se k němu chová jeho okolí. Nové, protikladné city se občas u něj projeví výbuchem destruktivního chování, a třeba i výtržnostmi. Přichází pubescentní vzpoura vůči světu dospělých, která je normálním stádiem a má svůj vývojový účel. Dospívající se totiž vymaňuje z citové závislosti. Projevují se jak obranné až agresivní citové reakce (strach, hněv, žárlivost), tak pozitivní citové reakce (láska, nadšení, radost). Pubescenti se často nedovedou ovládat, jednají impulsivně a nepromyšleně. Nejistotu zakrývají vychloubáním, siláctvím, hrubostí či arogancí. Usilují o samostatnost a vlastní názor, což se projevuje přehnanou kritičností někdy i ignorantstvím vůči okolí.
PUBESCENCE NABÍZÍ TŘI VELKÁ TÉMATA:
- Otvírá nový svět abstraktního myšlení a mravního rozvoje
- Prožít první lásku jako věrnost romantickému ideálu
- Vzpoura proti starému ve jménu nového.
VÝZVY A HROZBY
Pubescent má šanci získat řadu cenných zkušeností, kterými začíná cesta k dospělosti. Přichází příležitosti, které lze využít – nebo propást:
- První výzvou je, že se otvírá nový svět abstraktního myšlení. Je možné se mu otevřít a jít za pravdivým poznáním, jež se ovšem liší od kupeckých počtů běžného života. Snaha o poznání pravdy vede v každém věku do nesnází. Pubescent je v nebezpečí, že se vzdá na samém prahu a že využije daru abstraktního myšlení, jenom k modelu „má dáti dal“ a nikoliv k utváření tolik potřebných etických kategorií jako je ideál, spravedlnost, pravda, právo. Pozitivní naplnění u pubescenta nemůže v tomto období ještě uzrát, naproti tomu negativní naplnění už může být definitivní.
- Druhou zkušeností pubescence je vztah mezi platonickou první láskou a sexualitou. Je zde příležitost prožít první lásku jako věrnost romantickému ideálu, ať už i s doprovodem předčasné sexuality oproti nebezpečí ztratit platonickou erotiku nebo ji vůbec neobjevit.… Kdo není schopen se zamilovat, což je předpoklad kvalitního vztahu, může mít problém vytvořit i vztah v budoucnu. První láska, přestože je křehká, přeměňuje psychicky lidskou bytost a spoluvytváří intelektuální, citové i volní znaky života pubescenta. Je zpravidla epizodou dvou až tří let… Předčasné pohlavní zážitky nebo pokusy o slučování smyslnosti s platonickou láskou mohou dát podle vývojového psychologa Příhody podnět k životnímu pokřivení a vybočení…
- Třetí výzvou je vzpoura proti starému ve jménu nového. Pubescent tuhle myšlenku chápe ještě napůl dětsky a vyhovuje jeho sklonu k negativismu. Zatímco dítě se ochotně podřizovalo síle, cítíc podvědomě svou slabost a bezmocnost, pubescent se síle vzpírá. Aschopnost se vzepřít se má stát do budoucna základem pevného přesvědčení. A také zde je nebezpečí, že toto vývojově nové, bude hned v zárodku utlumeno předčasnou rezignací, a to v případě, že pubescent nebude vzat vážně jako partner v diskuzi. Nenajde nikoho, kdo by se zápalem hájil to, co on napadá, proti čemu se bouří. Lidově řečeno: pubescent si potřebuje „obrousit zuby práva a spravedlnosti“. Naproti tomu hrozí, že se rozumově přizpůsobí stavu věcí („srazí paty a šlape brázdu“), vedoucím k životu bez ideálů, nebo naopak, že se stane nenávistným vůči celému světu. Taková cesta je nenaplněním výzvy, tedy i hrozbou tohoto bouřlivého období.
VZDOR JE OBRANOU
Pubescentovo chování vzhledem k utrpěné hanbě nebo nesouhlas s míněním jsou povahy obranné. Vzdorovitým chováním nechce naschvál vás, trenéry či rodiče dráždit, nýbrž brání svou čest. U slabšího charakteru se neprojeví tvrdý odpor k uchránění cti, ale ochranným mechanismem je tajtrlíkování, dělání grimas a poskakování, aby byla hanba zakryta. Je to jakási „síla zbavená rozvahy“, která hledá vysoké humanitní cíle a ideály. Pubescent je nechce přijímat v hotových formách, nýbrž se snaží k nim docházet vlastním bojem. Žije v hrdinské době mravního přerodu.… Mravní labilita je způsobována právě úsilím o vyšší stupeň mravnosti, které není možné bez chyb a bez značného vynakládání sil. Nejde tu o úpadek, nýbrž naopak o nemoci nového rozmachu. Rodí se již mravní patos, na obzoru jsou nové ideály, byť i často v podobě odvážného agresora.
ŽIVOT V HOUFU
Vážení rodiče, pocit nejistoty, úzkosti z neznámého, včetně vtíravého dojmu neporozumění a osamocení vede pubescenty k sdružování, v těsném společenství – ve smečce. Takový způsob nemohlo znát dítě, kterému nedocházely nástrahy životní vážnosti. Pubescent žije tedy rád v houfu. Vy, rodiče již nejste pro něj jediným útočištěm, neboť se začíná odpoutávat od vašeho poručnictví a osamostatňovat se ve vlastním životě. Třída nebo sportovní družstvo jsou celkem, v němž se probouzí vědomí sounáležitosti a solidarity, jaké doposud nebylo. Poprvé se uplatňuje ve skupině heslo „všichni za jednoho, jeden za všechny“. V pubescentní skupině se vyvíjí kodex cti a silné veřejné mínění.
Obtížný proces budování vlastní niterné etiky, založené nikoli jen na autoritě, nýbrž na vlastním přesvědčení, se odehrává nesčetnými pokusy, experimenty a chybami. Dochází nutně ke kolísání, neboť se dospívající člověk s omezenými zkušenostmi a vědomostmi nemůže opřít o nějaký ústřední pevný bod, který teprve hledá… Soucit je v tomto období málo rozvinut, zvláště v jemnějších situacích, takže je pubescent schopen nadávkou, výčitkou nebo posměchem ranit spolužáka na nejcitlivějším místě…
RADŠI ZAHRADNÍK NEŽ SERŽANT
Pro váš trenérský přístup platí to, co bylo zdůrazněno v předcházejícím věkovém období. Pubescent potřebuje opatrné a nenásilné, ale pozorné vedení (zahradník). Vážení trenéři a rodiče, autoritativní, případně i razantní výchovné zásahy (seržant) si rezervujte pro zcela výjimečné situace, i když je samozřejmě relativní, co je pokládáno za výjimečnou situaci a každý z vás může mít míru posouzení jinde. Nicméně osamostatňování pubescenta bývá bolestné. Teprve v pubescenci se objevuje nenávist, které je člověk schopen až tehdy, když pozná její protipól lásku, ale dosud ne k jejímu úplnému rozvinutí.Z toho důvodu často osciluje mezi láskou a nenávistí. Pubescentní vzpoura se týká všech autorit, včetně vás, trenérů a rodičů. Kladný vztah k trenérovi se naopak dává najevo jen s ostychem a s opatrností. Pubescent se totiž bojí, že jeho sympatie budou označeny za šplhounství. Váš trenérský přístup ke svěřencům by tedy měl být, především kvůli citovým výkyvům, taktní a diskrétní. Například byste měli šetřit s vytýkáním nedostatků před ostatními, a pokud, tak v kontextu jiných pozitivních závěrů pro hráče. Trenér by se měl také vyhýbat ironii a měl by být spíše moudrým rádcem, přístupným, naslouchajícím a chápajícím.
ČTENÁŘ A INICIÁTOR POTŘEB HRÁČŮ
Potřeby člověka vytvářejí motivy a ty jsou psychologickou příčinou motivace, která spouští chování. Abraham Maslow popsal hierarchii potřeb. Uspokojení potřeb nižších, například fyziologických, či potřeby jistoty má podle Maslowa přednost před uspokojením potřeb vyšších, tedy například potřeby úcty a uznání. Lze však uvést mnoho případů, že to neplatí vždy. Například při hraní nebo pracovní zanícenosti člověk snadno zapomene na potřebu jídla. Právě v pubescenci se vytváří příležitost k tomu, abyste vy trenéři probouzeli u rodících se hráčů potřeby vyšší, jako jsou například potřeby výkonu, sounáležitosti, uznání i nejvyšší potřeby – seberealizace. Měli byste tedy průběžně a nenásilně zdůrazňovat jejich váhu v životě. A jak?
Zaprvébyste měli hráčům pomáhat, aby v sobě odhalovali skryté touhy, které se třeba neprojevily z obav reakce okolí (nechce vybočit z řady). Tímto způsobem, lze postupně u hráčů posilovat zálibu ve výkonu, zátěži, tréninku i ve hře.
A to už je vlastně to zadruhé: sportovní život v modelu prohra – výhra, včetně vašeho působení buduje správné postojehráčů k činnosti, ke hře, pohybu, sportovnímu režimu a hodnotám, které jsou svázány se sportem. Tím dochází ke změnám v hierarchii potřeb mladého člověka, jelikož utvořené postoje, které bývají poměrně trvalé, jsou vlastně novými potřebami – motivy.
Vážení trenéři, stojí před vámi dvě úlohy:
Rozpoznávejte rozdílné potřeby hráčů čili zdroje jejich motivace, a podle nich s nimi pracujte.
x
Pomáhejte hráčům budovat žádoucí postoje a hodnoty, které se stanou jejich novými potřebami, a tudíž budoucím zdrojem motivace.
ZABÍT SVÉHO OTCE
Vážení slavní sportovní otcové, rodící se osobnost se v období puberty utváří především v tvrdé konfrontaci s nástrahami života a občas se holt prohřeší proti „řádu světa“, což jí paradoxně může přinést trápením zaplacený, drahocenný posun vpřed. Z něj se posléze formuje životní zkušenost a vyzrálost, jež mohou mít stejnou cenu jako třeba akademické vzdělání. „Vstupenku do vlaku úspěšných“ sice obstará talent, rodokmen, a přiznejme si i váš vliv, ale v určité chvíli vývoje musí váš potomek „tasit kord“. Vy, úspěšní otcové rádi zapomínáte na to, že jste se ve sportu i v osobním životě sami museli utkat s nepřízní osudu, s křivdami, s chybnými odhady svých trenérů nebo učitelů, s problémy ve škole, se situační smůlou a následnou bolestí, s konflikty, prohrami, které logicky v době dospívání přicházejí. Někdy zapomínáte, že jste si sami museli vybojovat pozici a autoritu v partě a vydobýt přízeň nebes, a někteří z vás děláte tu obrovskou chybu, že neumožníte potomkům, aby učinili totéž. V obavách o jejich vývoj a ve svatém přesvědčení, že činíte dobře, máte tendenci vybojovat nejdůležitější životní bitvy za ně. A všichni následovníci, kteří se octnou v podobné situaci mají jedinou volbu: „zabít svého otce“. Nikoliv doslovně jako v antických dramatech, ale psychologicky. Zní to brutálně, ovšem zda to „zabití“ bude mít podobu mírnou: například ve formě odchodu z rodného města a z rodinného sídla, oslábnutí komunikace, nebo ostřejší scénář: názorové střety, dočasné odloučení od otcova vlivu, ignorace otcových scénářů … to není podstatné. Důležité je to, že pokud má lidská bytost zachovat věrnost rozvoji svého vědomí (budoucího sebevědomí) musí se dopustit troufalého činu vzpoury proti „autoritě“. Cílem vývoje potomka je sebe-uskutečnění, nikoli uskutečnění otcových přání. Pravá osobnost nevyroste ve skleníku. Zrod osobnosti žádá oběti, odvahu, a přitom úspěch není ani zdaleka zaručen. Žádné vítězství nemá totiž takovou hodnotu jako „stát se chlapem“, vymanit se z vašeho otcovského stínu a jít vlastní cestou. Když se to podaří, může to paradoxně přispět i k dobrým vztahům mezi vámi.
A proto, velcí otcové! Váš věhlas, který otevřel vašim potomkům dveře, je může dusit. Zkuste pochopit jejich složitou pozici. Pakliže nastane situace a vaši dědicové vás „vyzvou na souboj“, přijměte výzvu a pochopte, že požehnání v cestě za silnou osobností se dočkají, pouze když váš stín přemohou …
HERNÍ VÝVOJ
Nacházíme se v jednom z nejdůležitějších období vývoje hráče. Začíná se rozhodovat o tom, zda se pravidelné sportování stane součástí života mladého člověka. V této době, kdy je stále kladen důraz především na upevňování individuálních dovedností a jejich uplatnění v proměnlivých herních podmínkách, nabývá na důležitosti i taktika a její chápání. To, jak jsme řekli výše, souvisí s rozvojem abstraktního myšlení člověka v tomto věku, které umožňuje objevovat skryté taktické souvislosti ve hře. Důraz by měl být kladen na jednoduché herní kombinace a základy pro koncept hry v útoku i v obraně. Na konci této vývojové fáze, je možné rozvíjet jednoduché strategie. Taktika v podstatě zobrazuje základní principy hry, nadále by hráčům měla ponechat dostatek prostoru k vlastnímu rozhodování, pro něž mají hráči především v tomto období ideální předpoklady. Hráč není trenérovou loutkou. Trenér musí citlivě odvažovat upozorňování na chyby a jejich překonání. Pro hráčské zlepšení se stává důležitým individualizovaný trénink. I v tomto období by měl trenér vytvořit prostor pro implicitní učení, tzn. pro aktivity přímo neřízené trenérem. Přestože pubescence již není typicky „hravým obdobím“, hravé aktivity by se neměly zcela opouštět. Stále platí: „nechme hráče, ať je hra samotná naučí herním konceptům“. Úpravou parametrů herních cvičení přivádíme hráče k hledání úspěšných řešení v různých situacích, jejichž opakovaně zvládnuté provedení ve hře posílí jejich sebevědomí.
Otevírají se možnosti důsledně rozvíjet individuální herní kvality. Pokud je nedostatečně rozvinete či nepřiměřeně urychlíte, by s přibývajícím tlakem na výsledky později mohly chybět. Utkání a výsledky mají sice svou zásadní váhu, ovšem v tomto období jsou především barometrem úrovně rozvoje.
NARODIL SE HRÁČ
Hráč v tomto období již chápe smysl tréninku.Je schopen dlouhodobějšího soustředění na činnost (tréninková jednotka) a vykonává ji s maximálním úsilím.Vedle abstraktního myšlení (např. co s čím souvisí? Jaký má cvičení smysl?) se rozvíjí rovněž pohybová představivost, která je zase předpokladem motorického učení. Hráč je schopen uvědomělého učení pohybů, dokáže ho analyzovat, je schopen pochopit jeho průběh. Díky fyziologickému rozvoji je schopen využívat aerobní i rozvíjející se anaerobní kapacity a je připraven plnit silové požadavky odpovídající vývoji příslušného sportu. Silová příprava je tudíž žádoucí. Hráči jsou schopni přijmout zodpovědnostza své jednání a uvědomují si důsledky vlastních činů. Jsou schopni vyhodnocovat mravní hodnotyjako čestnost, fair play.
Vážení trenéři!
Hráči už jsou velmi soutěživí a družstva již hrají vážné celorepublikové soutěže a chtějí vyhrávat, ale přesto nezapomeňte, že je to poslední vážná šance individuálního rozvoje hráčů. V následujícím období (16 – 19) už týmové výsledky převáží.
Fungování v týmu
Sportovní tým má v tomto věkovém období klíčovou roli v životě člověka – hráče, který je schopnost integrovat herní principy do týmové taktiky a organizace.Dokáže rozpoznat formální a neformální autoritu jak v rámci týmu, tak v osobě trenéra a jak bylo výše naznačeno, je to první období potenciálu vzpoury proti autoritě. Naproti tomu v rámci týmu usilují hráči o vynikání ve skupině nebo alespoň o akceptaci své osoby. Přitom spolupráce, může snadno přerůst v konkurenci a naopak, a to oboje v extrémních podobách. Proto učení principů spolupráce v týmu nabývá v tomto období na významu.
Vážení trenéři, teď již nastal čas, kdy je hráč schopen pochopit základní principy týmové hry, především týmovou taktiku.Dokáže předvídat vlastní pohyby i pohyby spoluhráčů a protihráčů. Jasně chápe nadosobní principy spolupráce: souhru a komunikaci a dokáže včleňovat herní principy do týmové taktiky a organizace …
Vážení rodiče a trenéři, představili jsme si výzvy věkového období 14-16 let. Výzva znamená, že tato fáze nabízí díky tělesnému a duševnímu vývoji určité možnosti, kam by hráč mohl, lépe řečeno měl dospět. Pokud je hráč nenaplní, hrozí vývojová stagnace. Ne, že by se nenaplněná očekávání nedala dohnat později, ale bohužel jen významně obtížněji. Nepromarněte tuto náročnou, ale jedinečnou výzvu.