Menu Zavřeno

STRESOR V NAŠICH SLUŽBÁCH

Stres je odezva na zátěž, stresor je útočník, který tu odezvu vyvolá, vlivný hráč, který hledá své bitevní pole v oblasti naší psychosomatiky. Při zátěži nás provokuje ke stresové reakci, ale je nutné zbourat mýtus, že zátěž = stres. TO NENÍ PRAVDA. Stresorovi by se hodilo, kdyby jakýkoli jeho nájezd vyvolal stres, a on se nám zavrtal do psychiky. Člověk ovšem má i proti němu obranný val. Říká se mu ODOLNOST. Sport je se zátěží jedna ruka, ale se stresory se příliš kamarádit nechce, lépe řečeno chce si je tak trochu zotročit a udělat si z nich služebníky. Proto buduje odolnost.

Slovo odolnost používám v poslední době často, snad není nutné vysvětlovat proč. Máme tu totiž silného čínského stresora, který zahnal lidi do domácího vězení a dost úspěšně u nich buduje stresovou reakci. Odolnost je věrný parťák, ale nekamarádí se s vámi jen tak pro nic za nic. O tohohle parťáka se totiž musí pečovat, jinak jeho věrnost ztratíte. Jak? Tréninkem. Je to stejné, jako když pohybem trénujete svalstvo, které vám při absenci pravidelné zátěže ochabne. No a stejné je to s psychickou zátěží, když ji postrádáme a když se jí vyhýbáme, ochromujeme schopnost vyrovnat se s náročnými životními situacemi, a při nejbližší krizi se zhroutíme, protože na ni nebudeme umět adekvátně reagovat.

No, a už jsme u jádra věci. Ten nesympatický hráč, zvaný stresor, je vlastně pro náš život nezbytný. Kde nejsou stresory, jejichž překonávání člověka zoceluje, tam nastává ztráta schopnosti snášet dočasnou bolest. No ale bolest je přece předpoklad dosažení radosti z úspěchu. Nebo vás snad svaly nebolí, když děláte dřep se 100 kilovou činkou či když vybíháte dlouhý kopec a jste již pod jeho vrcholem? Mě tedy bolí, ale slastně bolí! Tu bolest vyvolává stresor. A stejným stresorem je třeba studená voda, přísný trenér, který vyžaduje splnění tréninkového úkolu, těžký domácí úkol, zkouška na vysoké škole, rozkolísaná nálada partnera ve vztahu, nesplnění aktuálního přání, virus či prohra ve sportu. A my, místo abychom stresory velebili a adaptovali se na ně, čímž bychom si zajistili životní otužilost, jsme si stresory vytlačili ze života, abychom byli více v pohodě. Jenomže v pohodě nejsme. Vytlačili jsme si ze života něco, co je naším adaptačním mechanismem a co nedopustí, aby při působení stresové situace došlo k produkci nadměrného množství stresových hormonů. Vytlačili jsme stresory, a tím jsme ztratili i adaptaci na ně. Psychický trénink, ostatně jako jakýkoli trénink, nám totiž umožňuje si na některé psychické stresory zvyknout, a to zejména na ty, na které máme vliv, tj. jsou předvídatelné a nevnímáme je jako nebezpečné. Abychom ovšem na ně byli připraveni a nevnímali je jako nebezpečné, musíme je v našem životě zachovat. Jinými slovy nechat stresory v našich službách, a udělat si z nich negativní dobro. Stresor je výzva, nikoli fatální nebezpečí, jestli si rozumíme …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *