Kvituji s potěšením vaše hojné reakce na článek „Hrajeme jinou hru“.
A když jsem v něm řekl „A“, měl bych říct dnešním článku i „B“. Jsem pro soutěžení a plnohodnotnou hru na výsledky i u mládeže. To předesílám, aby dnešní řádky někdo nečetl tak, že odsouvám hernost až za dovednosti nebo že chci z hráčů dělat mechanické roboty. Přesto se na mě nezlobte, když prohlásím, že špičkový hráč, i když je to jedinečná lidská bytost, je tak trochu robot. Většinu akcí ve hře totiž koná podvědomě, automaticky, tedy je do jisté míry naprogramovaný. Jinak to ani nejde, ať se nám to líbí nebo ne. A platí to od hokeje přes basket až po volejbal. Luděk Bukač, dej mu pánbůh klidný spánek, říkával, že hráč myslí ve hře, jenom když má čas, tzn. skoro nikdy. To je krutá pravda kolektivních her 21. století. Finále Mistrovství světa juniorů v hokeji, Kanada vs. USA – to byl prostě uragán a hráči jednali v té rychlosti jak dobře naprogramované stroje. Vím, že hráč je člověk a ne stroj, že brilantní akce jsou produktem variability a kreativity v řešení situací. A taky znám úlohu psychických procesů v rozhodování. Jenomže ten stroj zaujímá v hráčovi 90% a musí jet jak švýcarské hodinky, aby klíčové momenty hry nakonec přeci jenom rozhodla herní inteligence, předvídavost a intuice, což je 10%. Ony stroje v mnohých českých hráčích jsou nevýkonné a poruchové. Jóó, kdyby ty stroje správně fungovaly, tak v těch 10% nadstavby už si český chytrý hráč bude vědět rady. Ale ty stroje nefungují a 10% „české uličky“ už nikoho neokouzlí. Není jednoduché pojmenovat příčiny, proč tomu tak je, proč hrajeme, jak jsem minule poznamenal, jinou hru než vyspělý svět. Přesto vyjdu s kůží na trh a pokusím se vyjmenovat 5 bodů, které v tom podle mého názoru mají prsty. Takovou moji malou pětku.
ZAPRVÉ: VYHRÁVÁNÍ NADE VŠE
Proces v mládežnickém sportu (a to už v kategorii žáků) je zaměřen na hru a vyhrávání, tomu kluby podřizují trénink a působení na hráče. Sice moc dobře vím, že vítězství vs. prohra jsou principem sportu, ale v mládežnické hře a obzvláště do 15 let nemá být jedinou prioritou. Hráč sám má mít hru a výsledek na prvním místě, ale pro trenéra má být prioritou vývoj a zrání hráče.
ZADRUHÉ: TÝMOVÉ PŘEHLUŠUJE INDIVIDUÁLNÍ
Týmové činnosti, týmová řešení se staví nad individuální a herní systémy se u mládežnického týmu staví nad rozvoj hráče. Týmovost se má budovat po celou dobu vývoje hráče, ale prioritně, až když hráč chápe sociální kontext, tedy hlavně v juniorech a dospělých, ale zanedbaný individuální vývoj v období U-15 už v juniorech dohnat nelze.
ZATŘETÍ: DIKTÁT POZITIVITY A KOMFORTU
Moderní společnost nám vnutila „diktát pozitivity“, nemá se prý říkat „tohle bylo špatně“, protože by to hráče mohlo psychicky narušovat (pěkná blbost) a to oslabilo přísnost a důraz na povinnosti oproti právům. Přísnost se vydává za zlo, vyžadování disciplíny a řádu se nazývá omezováním osobní svobody. Trénink se děje převážně v komfortní zóně: jenomže zápas je z principu konfrontace, odehrává se tudíž vždy v nekomfortní zóně, pokud nehrajete proti outsiderovi. A na diskomfort se hráč musí adaptovat od malička.
ZAČTVRTÉ: DRIL JE SPROSTÉ SLOVO
Slovo drilování, což je nekonečné opakování pohybových a herní vzorců v časovém nepohodlí, se pokládá za sprosté slovo, za něco, co omezuje či dokonce vytlačuje hernost. To je kravina, obojí se musí rozvíjet stejně. A propos dril není tvrdý, drsný, bezmyšlenkovitý výcvik či bezduchá kázeň – jak tvrdí Slovník cizích slov na internetu. Slovo dril používám jako zkratku pro drilová cvičení, která jsou zcela běžná třeba v sebeobraně či v tenisu, při nichž se pohyby a ovládání míče neustálým opakováním doslova vtloukají do hlavy, aby výsledné dovednosti fungovaly jako automat, a hlava hráče tím pádem byla ve hře volná pro vyšší strategie.
ZAPÁTÉ: HRAVOST NENÍ HERNOST
Hernost tedy účelné uplatnění dovedností ve hře se zaměňuje za hravost, což je nezávaznost, která může dominovat v předškolním a event. v mladším školním věku, později ale už ne. Určitě se k tomu dá ještě leccos dodat, ale snad to přijmete jako výkop. Jo a stále platí, nenechte se otrávit aktuální situací vynuceného domácího vězení. Prostě složitá herní situace, i ta se musí zvládnout …