V posledních letech jsem si často posteskl, že sportovní Česko ještě jakžtakž dokáže nabídnout do zahraničí hráče, i když to není, co to bývalo, ale vůbec neprodukuje mozky. Myslím trenérské mozky, které obstojí v nejvyšší mezinárodní konfrontaci. Jen si přiznejme, který trenér z fotbalu, hokeje, basketbalu či volejbalu působí ve významné zahraniční soutěži? A tak je dvojnásob příjemné, když Čeští fanoušci mohou zvednout ruce nad hlavu na oslavu úspěchu českého trenéra. Filip Jícha již ve druhém roce svého trenérského působení získal se svým Kielem vítězství v nejprestižnější házenkářské evropské soutěžI. Před dvěma lety jsem moderoval panel na konferenci ČOV – MOSTY, kde jsem zpovídal Filipa společně s fotbalovým trenérem Martinem Haškem. Z jeho odpovědí bylo dost jasně cítit, že je to „někdo jiný“. Žádný „no tak určitě …“. Věci v hlavě překvapivě srovnané. Ostatně sám jeho tehdejší trenér Gislason o něm říkal: „Je takticky mimořádně inteligentní a stal se prototypem naší házenkářské filozofie v Kielu, tenhle přístup uměl skvěle předávat mladším“. Ve výborném článku napsal Miroslav Němý o Filipu Jíchovi: „Přesně takto to měl rád sám. Ctil kouče, kteří vybičovali mužstvo k maximu a pak nechali hráče v centru dění – proto Filip Jícha ve ztichlé hale v Kolíně nad Rýnem pronesl: „Ano, byl jsem tady, mohl jsem něčím pomoci, ale tohle je rozhodně vítězství mužstva, ne trenéra“. To jsou skromná slova, která padla jen pár chvil poté, co jako šéf lavičky začal s Kielem slavit triumf v házenkářské Lize mistrů!“ Více není třeba dodávat. Tak si úspěch z konce roku 2020 dopřejme jako přání do roku 2021. Ať se vrátí sport znovu do svých kolejí. Odnesl to totiž v roce 2020 až nezaslouženě tvrdě. A tato fb strana i strana Trenérské akademie ČOV bude i nadále s vámi.
ČESKÉ SVALY, ČESKÉ MOZKY
