Menu Zavřeno

ZRANITELNOST NENÍ SLABOST

Bloumám oddělením „Psychologie“, v knihkupectví na Arkádách, přitom tam znám ty knihy nazpaměť, jenom tak pasu oči, ale tenkrát (těsně před Prymulou) jsem narazil na knihu, kterou jsem po zakoupení minulý týden přelouskal za dva dny. Síla zranitelnosti autorky Brené Brownové. Začíná slovy z projevu amerického prezidenta Theodora Roosevelta z roku 1910. Mluví mi z duše, a jak se na konci dozvíte, nápadně se podobají mému staršímu článku, který byl sice o sportu, ale sport je esencí života. Zde jsou prezidentova slova: „Uznání patří člověku, který je skutečně v aréně, jehož tvář hyzdí prach, pot a krev, který chrabře bojuje, chybuje, znovu a znovu naráží na svoje nedostatky…protože bez chyb a nedostatků se neobejde žádné úsilí, který však ví, co je veliké nadšení a veliká oddanost, který vynakládá své síly na hodnotnou věc, který v tom nejlepším případě zakusí na konci triumf výborného výsledků a který v případě nejhorším, pokud neuspěje, alespoň neuspěje, zatímco projevoval velkolepou odvahu…“

Tahle prezidentova slova by sama osobě stačila, ale paní Brownová si dala záležet, aby na základě svých výzkumů, zbourala důsledně mýtus, že zranitelnost je slabostí v lidském životě, což vím už dlouho. Prostě není. Je odvrácenou stranou sebevědomí. Říkám, nevěřte hlasitým a neohroženým supermanům dneška. Nevěřte nechybujícím. Přikládám dvě citace z knihy, ale pokud se mi podaří vás inspirovat, a až plukovníci zvednou oponu, obětujte tři stovky …

„Být spíše než vědět vyžaduje vyjít na světlo a dát se druhým vidět. Vyžaduje to velkolepou odvahu a ochotu být zranitelný“

“Představa, že zranitelnost znamená slabost je nejrozšířenější a zároveň nejnebezpečnější mýtus o zranitelnosti.“

Podepisuji, ostatně toto jsem  napsal zde na fb před několika měsíci, tak srovnávejte: „český občan má historicky v kritických situacích radši kalkulaci výhod a rizik než vrhnout se po hlavě do boje. Nechce přinášet oběti bez záruky. Prohrát s vyceněnými zuby znamená dát se všanc čili do určité míry se obnažit. To vyžaduje odvahu. Naší svatou povinností je učit naše děti nejen vyhrávat, ale i prohrávat. PROHRÁVAT S VYCENĚNÝMI ZUBY. Nechme je prohru klidně i oplakat, ale nedělejme z toho žádné dlouhodobé drama. Prohra je negativní dobro, jak rád říkám. Musí zabolet, jinak by to nebyla prohra. Prozíravé dávkování proher a výher od dětství je tou rozumnou cestou nejen pro sportovní růst, ale i pro život. O tomhle se v knihách píše stále málo …,“ i když, paní Brownová dokázala opak …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *