Menu Zavřeno

MOJI POSEDLOST TRUMFUJE MALÍŘ RITTSTEIN DYCHTIVOSTÍ

Kdysi mi pan předseda ČOV Jiří Kejval nabízel do mojí modré kanceláře zapůjčení jednoho obrazu malíře Michaela Rittsteina ( Rittstein Michael ) se sportovní tématikou z cyklu Sportovní epopej. Odmítl jsem. Ta jeho díla mi tehdy nějak nelezla pod kůži. Pověsil jsem si tam Beethovena – symbol profesní posedlosti. Na tu „stonám“ také. Teprve později jsem Rittsteinovým obrazům přišel na chuť. Ona je v nich totiž taky posedlost – dokonce jako hrom. Před časem jsme si s panem profesorem plácli na rozhovor, který vyjde v červnovém čísle časopisu COACH a nabízím z něj nyní malou ukázku. Posedlost v tom rozhovoru hraje klíčovou roli.

ZH: Mám takovou tezi, že hlavní složkou talentu je vášeň. Je to tak podle vás?MR: Vždyť já neříkám nic jiného. Dychtivost a vášeň. Bez toho nejde nic! Když vidím, co se teď dělá, tak v tom často není žádná vášeň. Je to pouze spekulování. V mém případě je ta vášeň ještě doplněna dychtivostí. Proto u toho pořád jste … přijde představa, jak by to mělo vypadat a teď to začnete dělat a jdete za tím jako buldok. Já jsem teď třeba předělával dva dny jednu hlavu. Byla tady přítelkyně a já jsem od toho neodlez, protože jsem se s tím nemohl smířit a chtěl jsem vidět, jak bude vypadat, až bude dodělaná. Vášeň je nezbytná! To je absolutní. A zvědavost a dychtivost.

ZH: Takže potvrzujete, že vášeň je druh talentu?MR: S tou vášní se musíte narodit. Máte lidi, kteří tu vášeň mají a jiní, kteří pořád na něco koukají, nic nechtějí. Já bych řekl, že ta vášeň přechází až v deformaci. Mně se třeba hlásilo na obor 50 nebo 60 uchazečů a berete dva. Hledám ty, kteří mají dispozici i vášeň. U malířství je to jednoduché: pro něj to musí být nejdůležitější důvod k existenci. Protože když ho nemá, tak třeba těch pět let po škole je tristních. Musí mít pořád vášeň, že maluje, aby udělal nějaké dobré obrazy. Pak musí mít menší výstavy a lidi si to začali s jeho jménem spojovat. To překlene jenom vášeň. A to vše i navzdory tomu, že má třeba rodinu, která tím pochopitelně trpí. Teprve později se to té rodině vyplatí a úspěch není předem vůbec zaručen. Ta vášeň tam prostě musí být.

A za sebe přidávám kacířskou myšlenku: když jakoukoli profesní činnost nežijete do morku kostí, když v hlavě přeskakujete z jedné modality na druhou, když nejste posedlí natolik, že se vám do hlavy nic jiného nevejde, těžko můžete uspět na té úplně nejvyšší úrovni. Samozřejmě, že za to někdy zaplatíte vysokou cenu: jednostranný a někdy až odlidštěný život. Třeba vrcholový sport vám ukradne mnoho jiných životních podnětů, ale máte na výběr. Já jsem také pro košatý duševní život, a nevím, zda bych vrcholový sport doporučil jako optimální životní model, přestože jsem ho v jedné etapě života takto prožíval. Navzdory tomu tvrdím, že když chcete být MISTR, pak musíte být s posedlostí, vášní či dychtivostí jedna ruka. A to vám vzkazuje i pan profesor Rittstein.

Celý rozhovor čtěte v úterý 2. června.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *