Menu Zavřeno

ROUŠKOU JE IMUNITA

Než se dostanu k rouškám, koronáčovi a imunitě, dovolte krátké entrée. Zhruba do svých 40 let jsem se choval ke svému tělu docela furiantsky. Byl jsem vrcholový sportovec, tělo mi výborně sloužilo, byl jsem rychlý, silný a zdravý. Sice jsem se o to i přičinil, ale přeci jenom značný genofond jsem dostal darem shůry. Hřešil jsem na to. Pohrdal jsem protahováním po tréninku, rozcvičku jsem zkracoval, protože mi připadala zbytečná, a byl jsem hrdý na to, že nepotřebuju k životu žádné maséry ani fyzioterapeuty. Stravoval jsem se nezřízeně. Byl jsem zkrátka zdravý týpek, ale trochu nepokorný furiant. Po skončení éry sportovce, mě to vytrestalo! Život mě několika políčky postavil do latě. Od té doby, je to zhruba 15 let, jsem začal brát své tělo a zdraví vážně. Hlídám váhu, věnuji se jiným sportům, držím kondici, otužuji se a upravil jsem jídelníček. Taky si dám večer panáka, ale zatím se zaplaťpánbůh těším poměrně solidnímu zdraví a stále mi to na tenise běhá … klepu na dřevo, pro každý případ… a teď proč to říkám.

Vím dobře, že Koronáč překvapil všechny. Moudré hlavy se liší v názorech, jak se k tomu postavit. Já mám blíže ke švédskému řešení, ale jedním dechem přiznávám, že o imunologii vím málo, a tak se krotím v hlásání nějakých pravd. Jednu věc ovšem tuším od začátku pandemie a postupně se začíná potvrzovat, totiž, že na zdravého a silného jedince si vetřelec z východu tak snadno nepřijde. Zaprvé se mu hůře dostává pod kůži a zadruhé, když se tam už vloupá, tak snadno domorodce nezlomí (rozuměj: lehký průběh nemoci). Od počátku „mimořádného stavu“ mě překvapovalo (a roztruboval jsem to všude kolem sebe, agitoval denně na této fb stránce), proč to, co držíme ve svých rukách – tedy odolnost neboli imunitu – řešíme až na druhém místě, a v tom, co je pouze situační (možná nutné) řešení, se chováme jako poslušné stádo. Asi je správné, abychom na sebe v této době neprskali ze vzdálenosti půl metru. A i když jsou státy, kde rouška povinná není, opatření v Čechách se dá pochopit. Ale hlavní protizbraní, není rouška! O té hlavní protisíle, kterou má člověk jen a jen ve svých rukách se začíná mluvit naplno až teď. Od začátku „rouškování“ slyšíme desetkrát denně o nutných bezpečnostních opatřeních. Fajn. A co imunita? Nenastala vypuknutím pandemie ta nejlepší doba, kdy lidé na nějaký čas nemají roupy, opravdu se bojí i podat si ruku, připomínat jim několikrát denně, aby kultivovali svojí hlavní zbraň – imunitu? IMUNITA je přeci schopnost organismu rozeznat „své od cizího“, a proti cizímu reagovat, resp. ho zneškodnit. Imunitní systém nepřetržitě vykonává dozor nad celým organismem, likviduje cizorodý materiál pronikající do něj z okolního světa a podílí se na odstraňování poškozených vlastních buněk. Není imunita hlavním nástrojem v boji proti nákaze? Není to náhodou tak, že při oslabení imunitního systému je snížena odolnost proti viru? Proč tohle neslyšíme desetkrát denně z rádia?

Když doposud není na koronáče žádný lék, tak je naše imunita jediný způsob, jak se bránit. A imunita se posiluje jinak než rouškou, nebo ne? Já myslím, že dobrou kondicí a rozumným životním stylem. Dobře, dobře …už to slyším, to každý nemůže zvládnout, jsou tu staří a nemocní lidé. Ti nemají čím bojovat. Ano, ty musíme chránit, možná bohužel na čas i izolovat. Ale těch není většina. I celebrity se předháněly, jak demonstrativně předváděly nošení roušek. Ale, jistě, proč ne? Taky nosím roušku. Ale proč v době, kdy máme nabito, abychom hlásali péči o své zdraví a propagovali pohyb, děláme všelék z roušky a dezinfekčních prostředků. Bezpečnostní opatření jsou nutná, ale skutečnou a pravou ROUŠKOU JE IMUNITA.

A ještě něco: není to náhodou i tak, že mezi řadou faktorů zevního prostředí má na sníženou imunitu vliv i nadměrný stres? NENÍ ROUŠKA TAK TROCHU STRESOR? A když už musí být, není na místě říct, že rouška látková má stejný nebo možná menší účinek než rouška z imunity?

Nemohl jsem už měsíc hrát tenis, ani plavat, to mě štve, ale snad už se to uvolní. Fartlek není dobrý pro moje titanové kyčle, tak jezdím do omrzení jak blázen na kole či kolečkových bruslích osamělým centrem PRAHY, kde nám teď mimochodem vznikly rozkošné cyklistické chodníčky. Třeba Václavák. Na bruslích se musí pečlivě vybírat, kde nejsou dlažební kostky, ale prohnat se třeba po Národní a Na Příkopech je docela příjemný pohybový mejdan. Skáču do Labe i do Vltavy v rámci otužování. Tím vším si šiju roušku z imunity, a i kdyby mě koronáč dostal (blížím se přeci jenom pomalu do rizikové skupiny), tak to nic nemění na tom, že většina zdravých a odolných lidí má obranu proti viru především ve svých rukou. Jejich rouškou je imunita.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *