Když jsem se připravoval na rozhovor s Markem Ebenem a dával fakta dohromady, vyskočilo na mě ze sociálních sítí hned několik fb stránek s názvem Eben for President. A tak jsem si řekl, že ho hned první otázkou virtuálně navedu na místo, odkud se historicky Čechům vládne. A tímto vás naposledy upozorňuji, že další číslo měsíčníku COACH, v němž zpovídám Marka Ebena už se právě veze do trafik, tak si ho zítra (pro některé dnes) nenechte ujít. Tak jak je to tedy s tím Markovým prezidentováním?
„Samozřejmě, že to potěší, když o vás v tomto kontextu někdo uvažuje. Je to milé a samozřejmě zavazující. Není nic horšího, než když lidi zklamete. Když do vás vloží naděje nebo ideály a vy to zvoráte. Ovšem moje ambice na tomto poli jsou nulové, protože to je pro někoho, koho bude těšit, když půjde Vladislavským sálem a budou znít fanfáry. Na to já jsem z divadla vcelku zvyklý, pár takových her jsme hráli, tak jsem si to vyzkoušel. Ale daň, kterou za to zaplatíte, je obrovská“, odpovídá muzikant, herec a moderátor Eben. Říkám si, odpověď věru státnická … hodna člověka, z něhož vyzařuje moudrost každým coulem. Tak jsem dostal košem přímo mezi oči …?
„Pokud to máte dělat dobře, tak to musíte brát jako službu. Jinak to nejde. Chcete-li takový úřad zastávat poctivě, tak musíte zapomenout na svůj život a ten život dát jako dar národu s tím, že odměnou vám bude nevděk. Za první týden budete mít více nepřátel, než jste si udělal za celý život. Osobní benefity, pokud nejste člověk, kterého těší hýbat dějinami, jsou minimální. Já nemám tyto ambice. Přišel bych o všechno, co mám rád. Vidím svoji životní úlohu někde jinde. Je daleko důležitější, abych obstál ve vlastní rodině, abych se dostal k ošetřovatelským povinnostem a myslím si, že mohu být lidem prospěšný v showbusinessu. Tam mohu podstrčit myšlenky nebo názory, které se tam tak často nevidí. Abych se pustil do takového dobrodružství, tomu jsem vzdálen na hony“, dodává a ve mně narůstá pocit, že právě takto odpovídá někdo, komu by docela slušelo stát v čele národa, ale já se nevzdávám:
„…představte si Marku, že by nebylo vyhnutí…. národ by vás tam vyvolal. Co s tím?“, odrážím na něho neodbytně. „Pokud není zbytí, tak není zbytí. Ale toto není funkce, do které by vás mohli donutit. Vy musíte být vůči lidem zodpovědný. A když víte, že nemůžete jejich očekávání naplnit, tak byste do toho neměli chodit. K tomu musíte mít také nějakou profesní výbavu. Ta věc vás musí zajímat, musíte to dělat s nadšením, s chutí. Když se podíváte na celou tu politickou sféru, jakými lidmi je obsazena a s kým byste musel komunikovat, tak to nic pěkného nenabízí. Každý příští prezident, který přijde, tak to bude mít těžké. Celá oblast politiky „zvlčila“ a nikomu kvalitnímu se tam nechce. A to je velké neštěstí, protože pak se otevřou dveře pro ty nekvalitní, a ti rádi obsadí takové funkce. Nemyslím si, že by vás k takovému úřadu mohl někdo donutit. Ani situace není taková, to není „listopad“, kdybychom se potřebovali zbavit totality. Tady není totalita, tady jsme svobodná země. Pořád se můžeme svobodně vyjadřovat, svobodně se shromažďovat, celkem svobodně tvořit …“, uzavírá Marek Eben, a já mu úplně rozumím a umlkám. Je klidně pevný ve svém postoji a buďme rádi …
No jo, ale stejně, na rozdíl od exekutivní role premiéra, je úřad prezidenta přeci jenom spíš předurčen pro morální autoritu typu Masaryka nebo Havla, nemyslíte?