Menu Zavřeno

ZASVĚCENÍ DO DOSPĚLOSTI

Trochu navážu na velké množství reakcí k článku „Záhlavec“. Kultura starých národů měla rozmanité rituály a jedním z nich byly tzv. iniciační rituály. V době rozkvětu feudalismu byl rytířův syn do 15 let dítětem. Při iniciační slavnosti byl posvěcen meč, který mu byl zavěšen na sedlo, ale kterým se ještě nesměl opásat. Od této chvíle se stal panošem (pážetem). Adolescence se zakončovala v jednadvacátém roce, v němž rytíř dosáhl plnoletosti. Při slavnosti v den letního slunovratu byl rytíř oděný v bílém rouchu a starými rytíři opásán vysvěceným mečem. Panoši mu připnuli ostruhy, obdržel přilbu, štít a kopí. Král jej udeřil na ramena třikrát mečem, aby mu připomněl rytířské ctnosti a slavnost byla zakončena turnajem. 

PŘIJÍMÁNÍ DO ŘEMESLNICKÉHO CECHU

Známe i podobné, podstatně bolestnější rituály při přijímání do řemeslnického cechu, jejíchž součástí bývalo dobromyslné týrání, symbolický pohřeb dosavadního života a symbolické znovuzrození. Popsané rituály, zvláště ty krvavé se mohou jevit jako nesmyslné a kruté, ale opak je pravdou. Byly to důležité předěly na životní cestě. Takto prožité přechody do nových životních etap se stávají nezapomenutelnými, citově silnými zážitky. Dospívající je očekával – a připravoval se na ně – s dychtivostí, napětím i strachem. Dávaly životní cestě pevný řád, byly, řečeno s psychologem Říčanem, stvrzením významu každého individua – psychologicky mnohem působivější než například naše předání občanského průkazu v 15 letech. 

Bolestivost iniciačních rituálů dospělosti nebyla samoúčelnou krutostí. Mladý člověk, který jimi procházel, prokazoval svou dospělost tím, že byl schopen něco vydržet. 

Přestože se nacházíme v 21. století doporučuji nezahazovat tisícileté tradice tak snadno. Zakončení pubescence, by mělo být učiněno slavnostním momentem. Taková slavnost, při níž si člověk uvědomuje plnou vážnost života, svých mravních a pracovních povinností má velký účinek. A nakonec otázka. Nechybí nám podobné rituály a takový přístup v současné době? Včetně sportu? Neulehčili jsme si to tím, že nedotknutelnost práv člověka se vyšroubovala do obludných rozměrů, že už příkrý pohled na učitele na dítě už může být předmětem vyšetřování? Vážnost procesu iniciace přiznává i velký Sigmund Freud, když ji vyjmenovává mezi důležitými životními akty, jako narození nebo sňatek, která řadí mezi tzv. tabu. Už minulý týden jsem citoval Konráda Lorenze, který pokládá za jeden největších zločinů pseudo-demokratické doktríny to, že se považuje přirozený vztah nadřazenosti a podřazenosti za frustrující překážku vší vřelosti. A výše zmíněný symbolický pohřeb dosavadního mladistvého života a symbolické znovuzrození jsou právě oslavou přechodu z podřízeného postavení do rovnocenného – a to má význam i z opačného pohledu: „jsi jedním z nás, respektujeme tě za rovnocenného, ale jsi taky zodpovědný za své činy jako každý z nás“, tedy „jsi dospělý“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *