Menu Zavřeno

PŘÍSNOST JE TAKY DRUH LÁSKY!

Vyskočil na mě článek ze stránky Fotbalové centrum (viz odkaz) a nesdílím stejný názor. Proč? Vypadá sympaticky a tleská trenérským ctnostem. Píše ale také o údajných trenérských zrůdnostech jako obviňování svěřenců, nepřátelství, ubližování či dokonce podvody. Jako kdyby většina trenérů byla nějaká zlostná sebranka. Ne, říkám ne! A pokud na nějakého takového narazíte, vezměte rodiče své dítě a dejte je jinam, protože takhle se chová jedině trenérský debil, který nepatří k dětem. Ale čtěte se mnou (cituji):
https://www.facebook.com/…/a.50542757964…/1322560167936162/…

• Dítě obklopené kritikou se učí obviňovat;
• Dítě obklopené výsměchem se učí nedůvěřovat …dítě obklopené nepřátelstvím se učí bojovat;
• dítě obklopené hněvem se naučí ubližovat …dítě obklopené nedorozuměním se naučí nenaslouchat druhým;
• Dítě obklopené podvodem se naučí lhát … dítě obklopené hanbou se naučí cítit vinu;

… a tento kruh mohou prolomit jen silné duše…

• Dítě obklopené podporou se učí chránit …dítě obklopené očekáváním se učí trpělivosti;
• Dítě obklopené chválou se učí sebejistotě … dítě obklopené ctí se učí být spravedlivé; 
• Dítě obklopené bezpečím se učí důvěřovat … dítě obklopené přijetím se učí respektovat; 
• Dítě obklopené láskou se naučí milovat a dávat lásku… dítě obklopené svobodou volby se učí zodpovědnosti za svá rozhodnutí.

O tom nahoře nemíním diskutovat – to je selhání. Ale i to dole má jisté háčky. Například nejen dítě obklopené chválou se učí sebejistotě, ale zrovna tak se jí učí i dítě, které úspěšně překonalo bolest a nezdar. Je jasné, že když mám plnou halu dětí, tak je taky musím umravnit, občas zařvat, i vynadat. Ale to přeci není z nelásky. Pracoval jsem o minulém víkendu s dětmi (7 – 11 let), po nichž jsem dost důrazně něco požadoval a opakovaně je opravoval a vytýkal chyby. Jak se jejich oči rozzářily, když jsem zvolal: „vidíš, teď to bylo lepší“ nebo prostě jen zvedl palec, jakože to lajkuju. Byl jsem velmi přísný a tlačil jsem na pilu, abych dokázal, co se všechno dá za dva dny naučit, ale taky jsem bedlivě sledoval jejich oči, zda jsou ještě se mnou anebo musím dát nohu z plynu a přepnout na zábavnější aktivitu. Copak ubližování dětem je cílem trenéra? Copak je běžným jevem, že trenér projevuje nepřátelství k dětem? Ne, ne přátelé. Skutečné trenérské nešvary jsou jiné: nedůslednost, myšlenková setrvačnost, nevzdělanost či pohodlnost. Jako trenér jemně odvažuji mezi přísností a benevolencí, mezi důsledností a tolerancí. Stále musím mít ruku na tepu, abych děti na jedné straně něco naučil – a učení bolí, a na druhé straně je bavil. Přeci základem trenérské práce je bezvýhradná láska ke své profesi, tedy potažmo k dětem. Zdaleka ne každý ji má, ale já bojuji proti ignorantství a neschopnosti se vyvíjet. No a o výsměchu nebo nepřátelství nechci uvažovat – to nejsou trenéři, ale chudáci, kteří potřebují léčit. Doufám, že jich je nepatrná menšina. Já jen, aby nám z toho všeho nezmizela PŘÍSNOST – to je taky druh lásky.

1 komentář u “PŘÍSNOST JE TAKY DRUH LÁSKY!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *