Menu Zavřeno

KDO Z NÁS?

Brnkám si doma na kytaru silnou píseň Jaromíra Nohavici „Kdo z nás“ a hádá se to ve mně. Geniální trubadúr na jedné straně patří do čítanek, na druhé stojí pošramocená pověst údajnou spoluprací s komunistickou STB a kontroverzní symbolický polibek s Vladimírem Putinem zpívá osudová slova:
„… Kdo z nás do poslední kapky krve – kdo z nás bez váhání napoprvé
kdo z nás mlčící a v první řadě. Kdo z nás? Kdo z nás? Až přijde čas …“ 

Jsem mimo jiné svou původní profesí učitel českého jazyka a literatury. Kdysi dávno mi zprostředkoval Vladimír Mišík svou hudbou první kontakt s básníky Kainarem, Gellnerem a Hrabětem a posléze, to už jsem byl polapen, Vladimír Merta ukázal, jak krásně může znít v písni Hora, Dyk či Rimbaud. Následně jsem si už sám objevoval kouzlo Holana, Seiferta, či Sovy. Coby středoškolský profesor jsem pomáhal svým studentům v Brně na Gymnáziu na „Jarošce“ chápat, proč číst poezii, a to skrze hudbu. Vrcholem této linky je v současnosti Nohavica.
Před drahnými léty jsem na koncertu ve Strážnici trochu trnul, když Jaromír Nohavica pohltil magií svých písní pět tisíc přítomných diváků a bál jsem se, aby si nezačal pohrávat se vzniklým stavem. Znáte to. Interpret ucítí, že má nad publikem určitou moc a začne to trochu zneužívat. Manipulaci davu věru nemám rád. Vedle mě sedící věhlasný hudební kritik a můj kamarád Jirka Černý mě napomenul: „Zdeňku, nejsi ty trochu cimprlich?“ a měl tehdy pravdu. Pět tisíc diváků se totiž báječně bavilo. Ostatně Jaromír Nohavica zpívá ve smutné písni Sako ze sametu o Jiřím Černém: „nahlížím do Laterny, jestli tam Jirka Černý, zase je“ …Tehdy jsem vlastně naposledy viděl Nohavicu naživo a silně jsem vnímal, jak mi strašně imponují jeho texty. Neváhám říct, že je to básník moderní české literatury. Nohavica promlouvá ke všem: k ostravským horníkům, stejně jako třeba k pražským intelektuálům. Je to umělec vpravdě národní. České písničkářství sehrálo důležitou roli před rokem 1989 pro zachování naší duševní integrity. Po tomto roce mnoho bardů tohoto žánru padlo. Jaromír Nohavica zůstal a dnes patří texty jeho písní do čítanek. Ovšem poté, co přijel do Ruska pro ocenění z rukou Putina i vážený bard české hudební kritiky Jiří Černý zaváhal … Přitom právě v textu zmíněné písně „Kdo z nás“ jakoby se Nohavica v podtextu ptal – kdo je bez viny, ať hodí kamenem. Posuďte sami:  
„Kdo z nás pomazaný kolomazí – kdo z nás čekající na rozkazy – kdo z nás v stínu napnutého lana – kdo z nás pod obrazem mistra Jana. Kdo z nás? Kdo z nás? Až přijde čas …“.
Vážení, hádá se to ve mně, věříte?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *