Menu Zavřeno

BRONZOVÝ DOPIS TRENÉRŮM A RODIČŮM HRÁČŮ ve věku 16 – 19 let

Dostáváme se do závěrečné části dlouhodobé soutěže před začátkem play off. Období dospívání – adolescence je typické dovršováním procesu osamostatňování se. Dospívající touží po originalitě, jedinečnosti a individuálním vyjádření. Rozvíjí svou touhu po úspěchu, klade si životní cíle, určuje svou vlastní identitu. Trenéři, důležitou roli v tomto období máte právě vy, pokud dokážete inspirovat a podpořit proces sebeuplatnění hráče. Adolescent si plně uvědomuje nuance v oblasti mezilidských vztahů – dokáže například rozlišit: toleruji, respektuji – oproti mám rád, nemám rád. To se týká i vztahu k vám, trenérům – kam si vás dospívající zařadí ve vztahové rovině. Je totiž již schopen vytvořit trvalý hodnotový postoj. Mladiství mají tendenci zastávání pravdy a spravedlnosti, jsou citliví a pozorní na rozpor mezi slovem a činem, ale jsou přirozeně netrpěliví, mají tendenci urychlovat dobu k dosažení svých cílů. Naproti tomu začínají již fungovat bez donucování a výzev. Ne všichni dospívající si však dokáží stanovit cíle a vyburcovat svou vůli k překonávání překážek. Trend mladých lidí tohoto věku je bohužel často žít rychle, bez námahy a dosáhnout vrcholných prožitků snadno. Proto právě vy, trenéři máte obrovskou šanci, promluvit do budování hodnot mladých hráčů. Adolescent vnímá intenzivně sebe sama jako jedinečnou bytost, ale neví, jak ho bude přijímat okolní svět. Své plány o budoucnosti vidí naléhavěji, ale úplně se v tom ještě neorientuje. Vývoj jeho osobnosti je fyzicky i psychicky bouřlivý. Pomohlo by mu, kdybyste s ním vy, trenéři nakládali s pochopením. 
DRUHÝ POLOČAS – HLEDÁNÍ IDENTITY
Máte co činit s tzv. zápasem o identitu mladého člověka. Identita znamená totožnost. V psychologii zaběhlý pojem je „o hledání Já“, což bývá samozřejmě záležitostí celého života, avšak adolescence je vrcholem osobního boje o identitu. Řečeno sportovní terminologií je hledání identity těžký závěr zápasu v základní části soutěže, zvláště pro ty, kteří nezvládli první poločas, tedy kterým se nepodařilo naplnit výzvy v pubescenci nebo i v dřívějších obdobích. Prostě vplout do play-off dospělosti bezbolestně nejde. Adolescenti, odmítají vyšlapané cesty, mají odvahu pokládat sami sobě těžké otázky a pochybovat o světě nás dospělých. Neváhají zaútočit ani na vaše nejposvátnější symboly. Co je pro vás samozřejmé, je pro ně často podezřelé. Musí všechno sami nově objevit. Někteří mladí bohužel zbaběle couvnou před základním úkolem dospívání – vzít život do vlastních rukou, nějak ho obejdou nebo v něm zůstanou vězet a zápasí s ním ještě řadu let. 

Mít identitu znamená znát odpověď na otázku, kdo jsem, znát sám sebe, rozumět svým citům, vědět, kam patřím, kam směřuji, čemu doopravdy věřím, v čem je smysl mého života. Znamená zodpovědnost za své činy, realistické sebevědomí, znalost svých možností a mezí. 

Adolescent se prostě ptá: kdo doopravdy jsem, když odložím všechny masky? 

SEBE-OBJEVENÍ NEBO ZTRÁTA
Proces sebeuskutečnění dostává velmi konkrétní podobu: osvědčit se či potvrdit se v náročných situacích, což člověku pomáhá k tomu, aby si sám sebe začal vážit a získával postupně oprávněné sebevědomí. Pro sportovní úspěšnost je to, zdá se, jeden z nezbytných předpokladů. E. H. Erikson píše, že v žádném jiném stadiu životního cyklu nejsou si tak těsně blízké příslib sebe-objevení a hrozba ztráty sebe samého. Přicházejí otázky: mohu vyniknout ve sportu nebo v něčem jiném? Dokážu na sebe strhnout vedoucí úlohu ve škole, v partě? Jsem schopna získat partnera a sexuálně žít? Adolescent má totiž velkou potřebu mít partnerský vztah. Naopak jeho absence může způsobovat značný neklid a ránu sebevědomí. Ctností je v tomto období věrnost své životní filozofii, svým cílům, zájmům a hodnotám. 

Naplnění výzvy dospívání je pokus o sebeuplatnění a definitivní vymanění se ze závislosti na okolí. Jít za ideálem, který nemusí být sice beze zbytku naplněn, ale pomůže odhalit smysl vlastní cesty i její omezení. To je důležitá zkušenost pro život. Kompromisy jsou vhodné pro následující období, pro adolescenci však nikoli. 

JÁ VS. MY
Identita znamená na jedné straně jasné vědomí sebe jako subjektu: jsem to já, kdo se rozhoduje, kdo se odhodlává a jedná. Nejsem proti své vůli zmítán, já držím s přehledem otěže svého osudu v rukou. Na straně druhé si klade otázku, kdo jsem z hlediska nadosobního a kam patřím. Adolescent už cítí odpovědnost sám před sebou, nejen před společností, a nejen před vnitřním hlasem, který mu od dětství v různých situacích říkal: Nesmíš! Musíš! Můžeš! Tato mravní odpovědnost dokonce může a má být hlavní složkou identity, jejím jádrem. 
INICIACE
Kultura starých národů měla rozmanité rituály, jejichž absolvování znamenalo podstatnou změnu společenského postavení. Jedním z nich byly tzv. iniciační rituály. Podle Příhody v době rozkvětu feudalismu byl rytířův syn do 15 let dítětem. Při iniciační slavnosti byl posvěcen meč, který mu byl zavěšen na sedlo, ale kterým se ještě nesměl opásat. Od této chvíle se stal panošem (pážetem). Adolescence se zakončovala v jednadvacátém roce, v němž rytíř dosáhl plnoletosti. I když jsme v 21. století doporučuji nezahazovat tisícileté tradice tak snadno. Zakončení pubescence, by mělo být učiněno slavnostním momentem. Taková slavnost, při níž si člověk uvědomuje plnou vážnost života, svých mravních a pracovních povinností má velký účinek (tomuto tématu se vrátím příští týden v minutové glose).
TÝM VE MNĚ
Vážení trenéři, nastává období, kdy se z vychovatelů stáváte partnery hráčů. Vaše role se posouvá směrem k napomáhání hráčům, kteří prošli vývojem až sem. Měli byste jim dát příležitost sdělovat názor či řešit problém, aby se u nich rozvinula sebedůvěra a relativní samostatnost. Z tohoto důvodu dávejte pokyny jen tam, kde je nutné a spíše navigujte, než řiďte! Hráč už se zpravidla rozhodl pro svůj životní sport. Je ochoten investovat mnoho času a energie na to, aby v něm byl úspěšný. Má vůli, je soutěživý. Soustředí se na svůj rozvoj a výkon, je schopen plnit svou roli v týmu. K tomu touží také po partnerství. To souvisí i s potřebou „někam patřit“, identifikovat se s týmem. Tým se stává prostředkem k naplňování osobních ideálů. Hra a výsledky se stávají klíčovými. Hráči jsou striktně specializovaní ve svých rolích či herních specializacích a synchronizováni v rámci týmových taktik. Dochází k tlaku na minimalizaci chyb a maximalizaci úspěchu. Plnění úkolů je důležitější než vlastní provedení. Prostor pro individuální technické zlepšování se rapidně zmenšil. Soutěžení a týmové výsledky jsou poprvé prioritou.

Puberta je obdobím – „já v týmu“, adolescence obdobím „tým ve mně“, protože hráč své Já realizuje prostřednictvím týmu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *