Hra, resp. „hraní si“ bylo hlavním tématem předcházejícího období 3 – 6 let. Hra byla prostředkem objevování, naproti tomu ve školním období je hra prostředkem učení. Přestože jsou děti přirozeně neposedné, jsou ukotveny do školních lavic. Objevuje se stres ze změny režimu, psychická zátěž ze strukturovaného učení a hodnocení výsledků. Toto období by se dalo symbolizovat jako: „ubývá bezstarostné hry, nastupuje povinnost“. Dítě má problémy s koncentrací pozornosti po delší dobu a jedinou činností, kde je schopno soustředit se delší dobu je stále ještě hra.
NETLAČIT NA PILU
Rodičovský vliv na dítě postupně klesá a každý si musí hájit své postavení sám, jinak je prostě bit a odstrkován. Soucit je, v tomto věku ještě vzácné kvítí a nelze na něj spoléhat. Jakmile se vzdálíte z dohledu, může převládnout psychologie hordy.
„MÁMIN HODNEJ KLUK ČI STŘED SVĚTA“ JE VYSTAVEN ORTELŮM, NĚKDY I NEGATIVNÍM, KTERÉ MUSÍ ZPRACOVAT. VY, RODIČE ČASTO PŘILEJETE OLEJ DO OHNĚ, KDYŽ ZAČNETE NA DÍTĚ NEÚMĚRNĚ TLAČIT V PANICE, ŽE VÁŠ MILÁČEK „TO NEZVLÁDNE“ A S NÍM SYMBOLICKY CELÁ VAŠE RODINA.
Hraje se o něco závažnějšího. Totiž o budoucí vztah ke světu sportu nebo práce, které mohou být radostí, tvorbou, ctí. Tím, co lidi navzájem spojuje, co dává životu smysl. Pokud dítě se špatným školním prospěchem nedostane nějakou, alespoň minimální šanci ve světě, který ovládají chytří, vzdělaní a uhlazení, může dospět ke stavu pohrdání světem a jeho společenským pořádkem. Ne však kvůli nějaké charakterové vadě, nýbrž z vášnivé touhy po sebeúctě, kterou nedovede získat jinak. Bohužel hrozí, že pokud ji nenajde, může mířit k modelu života: „věčný outsider“ nebo „ukřivděný“. Váš neúměrný tlak na jedničky ve škole a aktuální výsledky ve sportu může paralyzovat budoucí postoj k práci, vzdělanosti, autoritám, ke sportu i volnímu úsilí.
UČENÍ V PROSTŘEDÍ ZBAVENÉM NAPĚTÍ
Ve vrcholovém sportu je vytvářen velký tlak na hráče, aby nechybovali. Ovšem přejdeme-li do sportování dětí, budeme spíše tleskat nositeli Nobelovy ceny za etologii Konrádu Lorenzovi, který píše, že: „ … učení je možné jen v poli zbaveném napětí …“. Jinak řečeno, těžko se může dítě učit, když bude mít strach udělat chybu. Děti jsou od přírody zvědavé. Při zvědavém chování se nebojí „myšlenkově“ experimentovat a nabité zkušenosti ukládá v paměti („ad acta“), aby je mohlo v budoucnu v případě potřeby znovu použít … Ve hře je tomu podobně. Dítě, které není zatěžováno strachem z následků chyby nebo nezdaru, experimentuje s řešením situací i s novými pohyby a nabité zkušenosti ukládá v paměti. Nezapomeňte, že potřeba zvědavého chování a hry je u dětí v některých případech silnější než například potřeba jíst. Umožněte uplatňovat přirozenou zvědavost ve všech možných herních i životních situacích. Kdo je zvědavý, vstupuje do neznámých končin a občas holt šlápne vedle – udělá chybu. V takovém psychickém rozpoložení však dochází k něčemu důležitějšímu: k mimoděčnému (implicitnímu) učení. Jeho výsledkem je skryté (latentní) vědění. Dbejte v tréninku, vážení kolegové, na budování prožitku z důsledného dotahování a řešení situací, ať už s pozitivním, či negativním výsledkem. Úspěšné vyústění se ukládá do emocionální paměti a je nejsilnějším zdrojem sebevědomí. A naopak, nestresujte děti zdůrazňováním případných chyb a povzbuzujte je v tom, aby je přijímali jako výzvy.
UKÁZKA JE VÍC NEŽ SLOVO
Děti ještě nemyslí abstraktně, učí se stále více odezíráním nežli nasloucháním. Mluvte k dětem úsporně: žádné dlouhé výklady, jasně, rychle a konkrétně vysvětlete obsah cvičení, a ještě lépe ukažte, poté čiňte. Máte šanci cíleně rozvíjet zručnost a dovednosti, protože na rozdíl od předcházejícího období disponují děti schopností přijímat i řešit úkoly a podřídit se jim. Vhodné je ovšem učení stále kombinovat s hrou. V trenérském prostředí je slyšet nářky, že dříve jsme se učili hru jinak – na ulici, na louce, na plácku. Dnes to již není možné, protože se změnily společenské poměry. Ale nerezignujte a vraťte prostředí ulice a plácku částečně i do organizovaného tréninku tím, že kromě specifik svého sportu budete budovat všeobecnou pohybovou a míčovou gramotnost. A hlavně, že se někdy upozadíte a necháte děti tvořit bez vašich slovních doprovodů.
KONTAKTNÍ TÝMOVKY
Chlapci kromě toho rádi zápasí a nyní už stále důsledněji dodržují pravidla – rituál. Podle psychologa Říčana jsou pro rozvoj osobnosti patrně nejdůležitější týmové rvavé sporty jako fotbal a hokej. „ … Dochází při nich k těsném kontaktu – tělo na tělo. Hráč musí riskovat srážku a případně zranění, hra cvičí odvahu. Vybíjí se při ní agrese, tyto hry jsou ritualizované boje.… Proto v těchto sportech roste osobnost, tvoří se realistické sebehodnocení, zdravá hrdost i zdravá skromnost. Dítě se učí oceňovat u druhých cenné charakterové vlastnosti“, míní Říčan. K tomuto názoru se rádi připojujeme! Dítě už jasně chápe rozdíl mezi spoluprací a soutěžením. Skutečný, vážný sport je však v mladším školním věku předčasný. Není totiž hravou záležitostí v žádaném smyslu, a tak bere dítěti hru, tak důležité koření života školáka.
ODBRZDĚTE DĚTI
Emoční paměť sjednocuje vjemy nevědomého vnímání a je v interakci s poznáváním a motorickými oblastmi mozku. Co to znamená? Že pohybový zážitek je spojován se zážitkem emocionálním, který je silný a dlouhodobý. A to vlastně chceme, aby děti prožívali pohyb a sport jako příjemný a tím si postupně ze sportu vytvořili prospěšnou drogu. Aktivujte u dětí odvahu a emoční zápal. V trénování dětí jde přeci primárně o práci s emocemi. Sejměte z nich tíhu zodpovědnosti a strachu. Odbrzděte je. Emoce rozhodují o tom: co se děti naučí, co si zapamatují, co učiní, po čem touží. Veďte děti, aby otevřely bránu vlastním emocím, a zároveň vytvářejte podmínky tréninku tak, aby nabízely intenzivní prožitek a umožnily projevování emocí.
KAŽDÉMU JEHO „MALÉ VÍTĚZSTVÍ“.
Pro děti je v tomto období typická spontánní soutěživost. Touží po uplatnění ve skupině, chtějí být chváleny a srovnávají se s výkonem svých vrstevníků. Již v tomto věku se účastní různých turnajů, kde se samozřejmě hraje na body či branky. Tento princip nelze potlačit, poněvadž konfrontace je jedním z principů sportu. Ovšem v soutěžích a hrách byste měli umožnit každému dosáhnout alespoň drobných úspěchů, třeba jen i dílčích pocitů osobního vítězství, například „dal jsi nejlepší podání nebo nejlépe jsi přihrával“. Školák se sotva vymanil z pod máminy sukně a už po něm svět žádá první výsledky. Zmírněte tento náhlý tlak. Černobílý svět prohra – výhra, nechť patří dospělým a profesionálům. V tomto období zprostředkujte, vážení dospělí, dětem svět odstínů malých i velkých úspěchů.