Menu Zavřeno

OSVÍCENÉ SILOVÉ ŘEŠENÍ

„Zdeňku, ty jsi zastáncem neomezování hry na výsledek u malých dětí“, napsal mi jeden trenérský kolega, dobrý a zodpovědný pracant, a pokračoval stížností: „pořádáme v našem regionu “turnaje nadějí”. To je snaha o to, poskytnout šanci dětem, které teprve začínají, aby okusili chuť opravdového hraní. V poslední době jim tuto snahu zamořili trenéři, kteří na tyto turnaje přivážejí i vyspělejší hráče a hráčky v touze po vyhrávání. Zápasy tím pádem končí zpravidla debaklem v neprospěch těch, kterým je turnaj původně určen.  Co ty na to?”. Myslím, že ZAPRVÉ je třeba přestat plakat nad přemotivovanými trenéry. Ruku na srdce, nevím jak vy, ale jako mladý trenér jsem takový byl také. Na tom nevidím nic patologického. Domáhat se toho, aby trenéři nebyli „nadržení“ na výhru, je naivní představa. Hořekování nám nepomůže, musíme na to jít jinak. Tedy, ZADRUHÉ pokusit se osvětou, aby se přemotivovaný trenér zklidnil a vyvíjel v trenéra moudrého, který zná a respektuje zásadu 3V. To znamená, že každý zápas dětem něco přináší z hlediska Výsledků,Vztahů a Vývoje (to jsou ta tři V). A zodpovědný trenér si musí ujasnit, co chce. Čili, nepotlačovat přirozenou touhu dětí po dobrém výsledku, ale respektovat zásadu 3V. Je mnoho nástrojů, jak se vyhnout negativnímu dopadu jednostranného pohledu, který vidí jen to první V – výsledky.  Mohou se například situačně modifikovat pravidla, mohou se hrát některé soutěže s upraveným počítáním nebo v turnajích nesčítat výsledky a poskytnout tím trenérům možnost v každém zápase výchovně experimentovat se sestavou i stylem hry. Nebo třeba tím, o co se snažím ve volejbalovém svazu, aby trenéři přivezli na turnaj hráče, které rozlosujeme podle herních specializací do nově sestavených družstev, a i trenéři si vylosují, který situačně sestavený tým povedou. Takových instrumentů je strašně moc s jednoduchým cílem: hraj naplno o výsledek, ale tady a teď bez dalších dlouhodobých konsekvencí. Potud odpovědnosti trenéra. A teď to důležité, ZATŘETÍ: jestliže chcete takové věci prosadit plošně, musíte mít určitou sílu i MOC. Pokud tuto moc, nehodláte zneužít ve vlastní prospěch, měli byste o ni usilovat. Vy, zodpovědní byste se měli stávat členy odborných svazových komisí, svazovými funcionáři s hlasem rozhodujícím, třeba i místními politiky v městských zastupitelstvech či radách. Pokud tam totiž nebudete vy, budou tam jiní, kterým vždy nemusí jít o dobro věci. Nechci vás agitovat pro svazovou či veřejnou politiku, ale vězte, že odborná osvěta má své limity. Osvětou se dá působit či ovlivňovat, ale ne měnit status quo. Některá rozhodnutí musí být silová – osvíceně silová. Kdybych se v roce 2010 nestal předsedou Volejbalového svazu těžko by vznikl projekt “Minivolejbal v barvách” a těžko bychom s kolegy prosadili to, že volejbalová centra se teď finančně nedotují za výsledky v soutěžích, ale výhradně a jedině za výchovu hráčů a dodání do systému SCM, resp. do státní reprezentace. Kdybych svého času nedostal šanci od Jiřího Kejvala na pozici vedoucího příslušné složky v ČOV, nevznikla by pravděpodobně Česká trenérská akademie a její hlavní produkty Mosty, Dialogy, měsíčník COACH, vydávání odborných knih v Olympijské edici. Chápu všechny stesky trenérů i to, že je třeba začít od pojmenování a diskutování problémů. Poté ale musí přijít činy. Jestliže nechcete opustit rámec tělocvičny či překročit hranice vlastního oddílu a tlačit se do funkcí, dá se to pochopit. I tak je toho dost, co děláte a patří vám za to dík. Zaplaťpánbůh za vás. Ovšem pokud chcete pohnout věcmi kolem vás, budete muset projevit větší koule… A to je i odpověď mému kolegovi. Ano, jsem jednoznačně pro to, aby se dětem nebral prožitek výhry (ale ani prohry) jen kvůli nezodpovědnosti trenérů, kteří zapomněli, že kromě výsledků mají obrovské poslání při dlouhodobém formování hráče i člověka. Pro takové se výsledky staly mantrou. A právě tito trenéři jsou těmi skutečnými škůdci, nikoli hra na výsledky jako taková. Doporučuji porvat se s odborným tmářstvím, pohodlností a myšlenkovou setrvačností. Pokud se vám do toho nechce, rozumím vám, ale pak přestaňte frflat. Pokud odhodlanost a kuráž najdete, kopněte do židlí …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *