Menu Zavřeno

FENOMÉN HADRÁK

Josef Hadrava je volejbalový rytíř, průkopník volejbalu z doby mého otce. Často jsem se s ním špičkoval ve volejbalovém žargonu a osud nás svedl dohromady i v těžké chvíli, kdy jsme ve stejný čas a na stejném místě (Mladá Boleslav, květen 2005) byli oba zbavení sportem zbídačelého a nefunkčního kloubu, který byl v našich tělech nahrazen novým – titanovým. U něho to bylo koleno, u mě kyčel. Hádanka nebyla složitá, že? Ano, jedná se o dědečka současné hvězdy českého volejbalového nároďáku. Pepíkův syn Milan, otec Honzy Hadravy, byl mým spoluhráčem v reprezentaci i v Innsbrucku. Je to číman, o volejbalových věcech vždy důsledně špekuloval do všech možných detailů. Z jeho typických hlášek si pamatuji na dvě: první, „je mi jedno, jestli tam bude jednoblok nebo dvojblok, hlavně mi to nahrávej hodně…“. Druhá: „pamatuj si, že dobrý smečař je vždycky diagonálník …“. Ten druhý výrok bych klidně nechal v metodických příručkách – je pravdivý. A Honza Hadrava mě strašně mile překvapil na Mistrovství Evropy, přestože ho znám delší čas a vždycky jsem byl toho názoru, že právě on je tím správným snajprem pro český nároďák, poté, co už v něm neřádí David Konečný. A to, co mě nejvíc překvapilo, je jeho komplexnost, kterou jsem si dříve neuvědomoval. Je to hotový hráč s dobře uhněteným herním řemeslem. Bez problému hraje v poli, brilantně řeší všechny nečekané situace, nejen ty smečařské, i když právě v útoku dominoval zejména. Jednak vysokou mírou úspěšnosti, jednak tím, že si v každé situaci poradí. Ale největší hit byl jeho servis. Esa dávají v českém nároďáku i Džavoronok nebo Galabov, ovšem to množství, které vyprodukoval Hadrák, a to vše při minimální kazivosti, to mě dostalo. Myslím, že jsem něco takového už dlouho neviděl. A ještě něco: už jsem ho měl i na školení trenérů druhé třídy, a musím říct, že je po tátovi vskutku čipera. Proaktivní, otevřený, tvůrčí i zdravě polemický. Vůbec jsme neměli problém mu s kolegy udělit licenci trenéra II. třídy. Víte, někdy to je s bývalými reprezentanty na trenérských kurzech těžké, ale to je jiné téma, a hlavně to není Honzův případ. Takže, zase mi ve volejbale něco věru udělalo radost… Hodně štěstí chlapče, využij svoji hřivnu na maximum. Nespokojuj se s málem, jsi v nejlepších letech. Tvůj táta mi jednou říkal, až poprvé uliju, tak mi hned vpal, ať se na to už vyseru … Byl to ve své hráčské době rafan, ty jsi jiný týpek a doporučuji ti zůstat u svého stylu, hrál jsi báječně …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *