Menu Zavřeno

DOPIS TRENÉRŮM A RODIČŮM dítěte ve věku 9 – 12 let

VÁŽENÍ RODIČE, UČITELÉ A TRENÉŘI!

Vaše dítě či svěřenec přichází do období, které se nazývá “zlatým věkem motoriky”. Nervové systémy v mozkové kůře dozrávají a nastávají příznivé podmínky pro pohybové učení. Vytváří se ideální předpoklady pro rozvoj koordinačních a rychlostních schopností. Vaši svěřenci jsou vývojově připraveni přijímat a osvojovat si pohybové a sportovní dovednosti, tedy stavební kameny budoucího vývoje hráče. Správným přístupem můžete položit rovněž základy psychologických kvalit, například mentální koncentrace na plnění úkolů.

 

NEJEN BOJ A VÝSLEDKY

Vezměte prosím na vědomí, že se dítě v tomto věku musí naučit prát se s překážkami, s nezdarem, zkoušet to znovu, případně se někdy smířit i s nevalným výsledkem. Chlapci rádi zápasí a nyní už stále důsledněji dodržují pravidla a rituály. Pro rozvoj osobnosti jsou velmi důležité týmové hry a úpoly. Dochází při nich k těsnému kontaktu – tělo na tělo. Mladý hráč musí riskovat srážku a případně i zranění, čímž hra cvičí odvahu. Vybíjí se při ní agrese, hry jsou totiž jakési ritualizované boje. Ve sportovních hrách roste osobnost, tvoří se realistické sebehodnocení, zdravá hrdost, ale i zdravá skromnost. Dítě se učí rozlišovat u druhých charakterové vlastnosti.

Zvýrazňují se rozdíly pohlaví. Přibývá nových vědomostí, rozvíjí se paměť a tvořivost. V myšlení se dítě soustřeďuje spíše na jednotlivosti, schopnost soustředění není tedy ještě úplná. Souvislosti mu stále ještě unikají. Chápání abstraktních pojmů je zatím na nižší úrovni. Veškerou činnost dítě silně citově prožívá, je impulsivní a těžce nese neúspěchy. Naproti tomu se zvyšuje odvaha, která je někdy provázena sníženou sebekritičností k vlastnímu jednání. Naopak vzrůstá kritičnost v hodnocení jevů z prostředí vás učitelů, trenérů i rodičů. Děti přebírají stále větší zodpovědnost za svoji práci. Potřebují, abyste jim poskytli prostor pro sebevyjádření a tréninkové prostředí zbavené napětí a strachu. Zábavné, hravé formy jsou stále ještě účinné a důležité pro sportovní zaujetí. Školní věk poskytuje živnou půdu pro konfrontaci: kdo výš, kdo dál, kdo rychleji, kdo obratněji, kdo chytřeji … Bohužel jste to často právě vy, rodiče, kdo „přilévá oleje do ohně“ této „generační reakce“. Není sice nutné, abychom tento trend nějak zásadně brzdili, ovšem je třeba mít stále na paměti, že…

…VAŠÍM CÍLEM BY MĚLO BÝT VYCHOVAT KOMPLEXNÍ BYTOST, NIKOLIV EGOISTICKÉ MONSTRUM, ZAMĚŘENÉ POUZE NA BOJ A VÝSLEDKY JAKO JEDINOU HODNOTU ŽIVOTA.

 

TRENÉR NENÍ BŮH

A teď, učitelé a trenéři, pozor! Přestože jsou děti ještě relativně poslušné a důvěřivé,  rodí se v tomto období velmi důležitá součást intelektu: totiž pochybnost vůči předkládaným informacím. Váš předchůdce – první učitel či trenér byl zpravidla dětmi nekriticky přeceňován.  Bylo to vcelku logické, poněvadž otvíral dítěti cestu do nového světa. Slovo „malého boha“ bylo do určité doby zákonem. Dítě se mu dobrovolně podvolovalo. Učitel v první a druhé třídě či trenér v tomto období měli velkou šanci této identifikace využít k jeho ovlivnění. V tomto období již „střízlivý realista“ přechází ke kritičtějšímu postoji. I to je v pořádku. Děti se mají učit co nejvíc vlastní praktickou činností, mají se přesvědčovat o tom, co se učí, na vlastní oči a na „vlastní ruce“.Začíná nová cesta pochybností, skrz které se dá dospět k pevnému vlastnímu názoru či postoji.Vy, ať už trenéři či učitelé už nejste za bohy, ale měli byste pro dítě zůstat vzorem z hlediska postoje k vědomostem, dovednostem i k etice chování. Zapalujete v dětech plamen náruživosti či osobní zaujatosti pro činnost. Dítě, které zpočátku slepě důvěřovalo, projevuje v tomto věku potřebu „přesvědčit se“. Nekázeň dětí má nezřídka základ v tomto procesu.

 

ZABIJTE V SOBĚ PŘESVĚDČENÍ, ŽE VŠE DOBRÉ U VAŠEHO SVĚŘENCE MÁ POCHÁZET VÝHRADNĚ OD VÁS. VĚTŠÍ CENU MÁ NAOPAK TO, NA CO DÍTĚ PŘIJDE SAMO. CO SI OVĚŘÍ NA VLASTNÍ OČI A VYZKOUŠÍ NA „VLASTNÍ RUCE A VLASTNÍ ROZUM“.

 

ZLATÝ VĚK MOTORIKY

Je před námi nejdůležitější období motorického učení, někdy nazývané „touhou po dovednostech“, nebo „zlatým věkem motoriky“. Pohyby vykonávané velkými svaly jsou již obratné. Děti bez problémů skáčou přes švihadlo, jezdí na kole, stále prudčeji a dovedněji manipulují míčem. Nově získané dovednosti a stoupající výkony působí dětem velkou radost, také proto, že si své pokroky dobře uvědomují. Naproti tomu pohyby drobných svalů jsou ještě nepřesné, mimo jiné i proto, že se teprve dotváří koordinace mezi zrakem a jemnými pohyby prstů. Důraz na rozvoj herních dovedností a činností herní formou je na místě. Hra a soutěžení nejsou stále ještě cílem, ale prostředkem k individuálnímu zlepšování. V tomto období se dá mnoho promeškat, pokud si trenér plně neuvědomí, jak výrazně jsou otevřená stavidla k ovlivňování motoriky a dovedností.Dalo by se říci, že je to„dovednostní“ období.

Ovšem hra, která byla v předškolním věku hlavním a v podstatě jediným tématem, a s nástupem do školy začala být silně kombinována s povinnostmi, je v tomto období již výrazně doplněna prací. Dětem imponuje technika, dovedou se nadchnout pro zvolenou sportovní činnost, jsou optimistické, mají zájem o vše konkrétní. Pohyb působí dětem radost, soutěží rády a s nadšením. Podle Plachého a Procházky by cvičení nejvyšší intenzity neměly jednorázově překračovat 10 až 15 vteřin, a poté by měly být vystřídány aktivitami nižší intenzity. Zlatý věk motoriky a pohybového učení ovšem vytváří nejen jedinečné příznivé podmínky nervosvalové, nýbrž také možnost ovlivňování psychických procesů. A jakých především? Herního vnímání a myšlení, procesu rozhodování i realizace pohybu, včetně autonomní zpětné vazby.

 

NEBOJTE SE POJMU „HERNÍ KOGNICE“

Vážení trenéři, nechceme vás zahlcovat cizími termíny, ale pojem kognice bychom vřele doporučili k zapamatování. Kognitivní psychologiese zabývá procesy jako jsou vnímání, pozornost, představivost, paměť, myšlení, kreativita či intuice. Jistě nám dáte za pravdu, že to jsou termíny, které nás, kteří se zabýváme učením sportovní hry, musí zajímat. Pokud nebudete vědět, jak fungují kognitivní procesy, těžko můžete vědomě učit. Budete odkázáni na metodu pokus – omyl. Právě v tomto věku se otvírají brány nejen pro budování  pohybových, ale i kognitivních automatů, na něž mají vliv psychické procesy, konkrétně tyto:

  • tvorba představ, které jsou klíčové pro realizaci pohybu,
  • selektivní vnímání, které je nutné pro kvalitu výběrových reakcí ve hře,
  • koncentrace a distribuce pozornosti, potřebné pro čtení hry a rozhodování,
  • explicitní a implicitní paměť, důležité pro motorické učení.

Děti v tomto věku jsou schopny rozdělovat pozornost na více současně probíhajících dějů i rychleji ji přenášet z jednoho na druhý. Dokážou si pozorněji všímat důležitých detailů v pohybu svých spoluhráčů nebo protihráčů. Myšlení dětí se začíná rozvíjet v abstrakci, i když k zásadnímu rozvoji abstraktního myšlení dojde až v následujícím období. To například znamená, že si už postupně dokážou představovat a vymýšlet i herní situace (a jejich řešení), které nikdy nedělali ani neviděli, dokážou častěji nacházet podobnosti či rozdíly v různých způsobech provedení té samé dovednosti nebo herní akce. Trenérovy otevřené otázky, aby např. porovnali v čem je jedno řešení herní situace lepší než jiné, herní myšlení podněcují. V zažitých situacích se rozhodování hráče postupně zrychluje (automatizuje) a zpřesňuje – vše důležité provádějí děti rychleji, v kratším čase a častěji úspěšně, dokonce i při úplném odporu soupeře.

To vše, o čem zde byla řeč, zahrnujte prosím pod pojem„herní kognice“a  rozumějte jím souhrn psychických procesů, které se podílejí na čtení hry či rozhodování a které začínají bujet právě v tomto věkovém období. Je třeba ovšem opakovaně zdůraznit, že král psychických procesů – abstraktní myšlení, které je tolik důležité pro chápání taktik a strategií, se plně rozvine teprve v následujícím období puberty.

Jedním z vašich úkolů je ponechat hráčům co nejčastěji možnost volby v herních i životních situacích, případně doplňovat proces otevřenými otázkami, řečenými emočně neutrálně nebo spíše upřímně zvídavě, například: Proč jsi se takto rozhodl? K jakému výsledku tvoje rozhodnutí vedlo? Co ti vadilo? Napadá tě nějaká možnost, jak to řešit? Co bys chtěl změnit a proč? Neznamená to však, že byste neměli držet vývoj ve svých rukách a všechna řešení nechávat na hráčích, nýbrž podporu právě toho, čeho se často dovoláváme, totiž rozvoje přirozené kreativity, která se dřívě spontánně rodila na ulici a plácku.

 

STÁLE PLATÍ, ŽE UČIT NEZNAMENÁ MLUVIT, VYSVĚTLOVAT ČI PŘESVĚDČOVAT, ALE VYSTAVOVAT HRÁČE PRAKTICKÝM CVIČENÍM, KTERÁ HRÁČE NUTÍ ČÍST, ORIENTOVAT SE, ROZHODOVAT SE A VOLIT SPRÁVNÉ POHYBY A OPTIMÁLNÍ ŘEŠENÍ.

 

UČENÍ

Ke kognitivním procesům patří i učení. Přestože toto období je už více dovednostní, měli byste stále hledat možnosti propojovat učení s hraním. Sestavovat důmyslně trénink formou hry tak, aby byl již cíleně zaměřen na učení. Stále se mezi vámi trenéry vede ostrá hranice mezi hraním a učením. Herní dovednosti jsou často izolovány od herního prostředí a hra je vnímána pouze jako nezávazná aktivita, kdy jsou děti ponechány vlastní libovůli. I v tomto období ještě stále platí nutnost učit se v prostředí zbaveném strachu (např. z chyby). Dětem se sice prodlužuje schopnost krátkodobé koncentrace pozornosti na cca 20-25 min, ale plná uvědomělost jednání přijde až v následujícím období pubescence.

Dítě v tomto období přijímá řadu informací či instrukcí, jejichž účinek se prokáže až v budoucnu. V aktuálním čase je tento efekt nejasný, a pro děti ne příliš přitažlivý a zatím nebude přinášet viditelné výsledky. Vy, trenéři a učitelé přesto nemůžete rezignovat na rozvoj složitých pohybů či pro dítě těžko vysvětlitelného jednání (například, že má zaujmout tu či onu pozici na hřišti), ale zároveň nesmíte dítě znechutit sérií omezení, která odporují dětské spontaneitě.

 

VE VĚKOVÉM OBDOBÍ DO 12 LET PODPORUJTE VŠESTRANNOST. NABÍDNĚTE DĚTEM ZKUŠENOSTI Z JINÝCH SPORTŮ A DEJTE JIM JEŠTĚ I V TOMTO OBDOBÍ ŠANCI KE SPONTÁNNÍ A NEŘÍZENÉ HŘE. PŘIHLÉDNĚTE K TOMU A ZOHLEDNĚTE, ŽE NĚKTEŘÍ HRÁČI DOSPÍVAJÍ DŘÍVE, JINÍ POZDĚJI.

 

 Měli byste tedy poskytnout ventil jak prostřednictvím hry, tak nezávazných aktivit všeho druhu, které jsou jakýmsi „během nanečisto“. Nezapomeňte, že ještě před krátkým časem se dítě nemuselo prát s překážkami. Při hře dělalo, co chtělo, a když se mu něco nedařilo, prostě ustalo v činnosti. Najednou se musí prát s nezdarem a vytrvat. TRPĚLIVOST, VÁŽENÍ KOLEGOVÉ! Dále je nutné bojovat proti mýtu, že správné je jen to, co si dítě osvojí v cíleném tréninku a dozví se od trenéra. Zkušenosti totiž ukazují, že je tomu naopak: největší bohatství spočívá v tom, když mladý hráč získá svou herní a dovednostní kompetenci „svépomocí“, která je proseta modelem pokus – omyl – zpětná vazba. I přes zmíněnou relativní poslušnost a důvěřivost, dokáže hráč i pochybovat. Zkrátka začíná mít potřebu se sám přesvědčit – nejen nekriticky přijímat informace. Zkrátka, potřebuje to odžít ve hře.

 

NECHTE DÍTĚ I POCHYBOVAT. POCHYBNOSTÍ SE DÁ TOTIŽ ROVNĚŽ OBJEVOVAT. UMOŽNĚTE DÍTĚTI EXPERIMENTOVAT, NEBOŤ ZVÍDAVOST DÍTĚTE NEJDE PROTI VAŠEMU VÝCHOVNÉMU CÍLI.

 

NEVYCHÝLIT KYVADLO NA DRUHOU STRANU
Zjistilo se, že děti které vykazovaly velmi značný vzestup IQ od 3 do 12 let (někdy až o 40 – 50 bodů IQ) byly samostatnější (i soutěživější a soupeřivější), vykazovaly vyšší motivaci zvládat obtížné situace a překračovat překážky. Byly spíše ochotny vyvinout úsilí při kladených požadavcích a nevzdávali se tak snadno. Intelektová výkonnost tudíž podle některých autorů významně závisí na jiných stránkách osobnosti – zejména na výkonové motivaci a na dobrém pracovním postoji. Vy, rodiče a trenéři můžete právě tyto vlastnosti do velké míry ovlivnit výchovou. A jak? Důsledným vytvářením návyků, a především osobním příkladem. Zdá se tedy, že výkonová (kompetenční) motivace je sama o sobě (alespoň v určité míře) projevem základních schopností dítěte (jeho inteligence). Přitom podporování motivace dětí podávat co nejlepší výkony bývá „moderně“ i kritizováno, s tím, že jsou významnější lidské vlastnosti. Děti by podle tohoto názoru neměly být posuzovány primárně podle výkonů. To je pravda pouze částečně. Společnost, pracovní prostředí a dvojnásob sport se přeci neobejde bez lidí zaujatých pro činnost a usilujících o odvedení co nejlepších výkonů. Jde o to, abyste vy, trenéři nevychýlili kyvadlo příliš na druhou stranu, a předčasný tlak na výsledky nenahradili nesmyslným požadavkem, že výsledky nemají žádnou hodnotu pro vývoj dítěte. To je zavádějící.

A ještě něco. Školní výsledky, nepodávají často obraz o tzv. tvořivém myšlení, tak potřebném ve sportovní hře i v životě. Měli bychom podporovat tento druh myšlení (odborníci ho nazývají divergentní), které je pružné, nabízí více správných alternativ a nehledá jedinné správné řešení. Právě pružnost a originalita jsou předpokladem úspěšných výkonů dosahovaných v dospělosti, zatímco v dětství bývají spíše přehlíženy, doma i ve škole výchovně málo rozvíjeny a zřídkakdy soustavně posilovány.

 

EMOČNÍ, SOCIÁLNÍ  A MORÁLNÍ VÝVOJ

U dětí v tomto věku se ve vrstevnické skupině výrazně vyvíjí porozumění názorům, přáním a potřebám jiných lidí – diferencuje se tedy stále více schopnost sociálního porozumění. V návaznosti na to narůstá i schopnost seberegulace vlastní vůlí, které je (dle Lagmeiera a Krejčířové) výsledkem dvou vzájemně se ovlivňujících faktorů:

  • Emoční reaktivity, která je do značné míry založena biologicky – temperamentově
  • Ovládání emočních reakcí, které má u malého dítěte ještě automatický charakter, se v tomto období mění ve schopnost  tuto spontání potřebu vůlí lépe potlačit a jednat záměrně a plánovitě. To dítěti umožňuje i déle se soustředit na zvolenou činnost.

Schopnost ovládat vlastní emoce je významnou součástí celkové sociální obratnosti dítěte a ovlivňuje jeho přijetí skupinou. Emoční kompetence pak má vliv i na úspěšnost dítěte nejen v sociálním začlenění, ale například i při zvládání školních i tréninkových nároků. Teprve kolem věku 10 let si dítě uvědomuje i možnost současného působení několika protikladných emocí. Toto porozumění závisí na vědomí, že na každou situaci je možné pohlížet současně s více různých úhlů pohledu. Ve volejbalovém prostředí (děti ve věku 12 let) jsme okopírovali tzv. Kohlbergův experiment ze 60. let minulého století. Předložili jsme dětem následující morální dilema: „H. žijící v cizí zemi měl ženu, které hrozila v brzké době smrt pro jistý druh rakoviny. Určitý lék jí snad mohl zachránit život, ale lékárník za něj chtěl desetkrát tolik, kolik ho stál. H. mohl zaplatit jen polovinu požadované částky, ale lékárník odmítl prodat lék levněji. Zoufalý H. se proto vloupal do lékárny a lék ukradl. Bylo to správné?“ Ze 40 dotázaných dvanáctiletých volejbalistů odpovědělo 17 jednoznačně ano či ne, zatímco 23 dětí zvažovalo odpověď z více pohledů.

 

CHCEME PRO DÍTĚ PŘECI TO NEJLEPŠÍ …

Emoční vývoj je ovšem současně značně závislý na konkrétních sociálních zkušenostech dítěte a výzkumy ukazují, že ve stresové situaci dochází u dětí často k emočnímu regresu. Podobně je prokázáno opoždění vývoje emočního porozumění u dětí zanedbáváných. Ale pozor, i druhý extrém, děti přehnaně opečovávané, což ze sportovního prostředí dobře známe, zapříčiňují tzv. „hyperprotektivní rodiče“, kteří by se na první pohled pro své dítě rozkrájeli, pečují o něj a neustále ho ochraňují. Pokud mezi ně patříte, uvědomte si, že své dítě ničíte! Ve skutečnosti často sledujete jen vlastní egoistické cíle. Většinou si přitom neuvědomujete, že na prvním místě není dobro vašeho dítěte, ale vaše nenaplněné ambice.

 

VÁŽENÍ RODIČE, NĚKTEŘÍ Z VÁS ORGANIZUJÍ KAŽDOU MINUTU DNE VAŠÍ RATOLESTI A JAKÝKOLI JEJÍ ÚSPĚCH VNÍMÁTE, JAKO BY BYL VAŠIM VLASTNÍM. KLADETE NA DÍTĚ PŘEMRŠTĚNÉ NÁROKY, TLAČÍTE NA NĚ. NEUVĚDOMUJETE SI OVŠEM, ŽE PŘIPRAVUJETE SVÉ DÍTĚ O OSOBNOST I DĚTSTVÍ. JAKMILE SE PAK DÍTĚ JEN TROCHU ODTÁHNE NEBO ODPORUJE, POKLÁDÁTE TO ZA NEPATŘIČNÉ, PROTOŽE PŘECE „CHCETE PRO DĚTI TO NEJLEPŠÍ“ …

 

VÝZNAM SKUPINY

Vážení trenéři a učitelé, kolektiv vrstevníků je pro děti velmi důležitý. Rodící se mladí hráči mají již dobře vyvinutou sounáležitost k týmu. Hledají své idoly, mají tendenci srovnávat se s ostatními a vnitřní potřebu být dobrými v očích druhých. V některých sportech jako volejbal, basketbal, házená či florbal je problémem, že až na výjimky (Jícha, Satoranský, Sluková-Kolocová), nemají ani významní hráči pro děti formát vzorů. Nejsou pravidelně v televizi, jako Jaromír Jágr či Petr Čech, nejsou pro děti „hmatatelní“ jako zpěváci či herci.

Děti snadno přejímají kolektivní názory, aby se integrovaly.  V tomto období můžete pozorovat projevy výrazné kamarádské solidarity.Vaše autorita pomalu ustupuje autoritě a vlivu fyzicky silných a sociálně obratných jedinců a skupinek, a nakonec i třídy či týmu jako celku. Prosazují se a autoritu získávají nejen tělesně silní a průbojní, kteří jsou navíc připraveni svoji tělesnou výhodu uplatnit, ale třeba i bystří, nápadití a vtipní. Dochází ke zjištění, že nelze spoléhat na soucit ostatních a nutností je bojovat o své místo ve skupině.

 

PARTA DOKÁŽE V TOMTO VĚKU PROJEVIT I SVŮJ POSTOJ K RŮZNÝM UDÁLOSTEM, SVŮJ ZÁJEM A SVÉ POŽADAVKY, A NAOPAK UMÍ JEDINCE ZE SKUPINY VYTLAČIT, PŘÍPADNĚ NOVÉHO NEPŘIJMOUT.

 

Vedle konkurence se rozvíjí i schopnost spolupracovat a přijímat nadosobní principy. Dítě si uvědomuje, že existují i jiné úhly pohledu než jeho vlastní. Solidarita a soutěživost jsou sice protiklady, nikoli však nesmiřitelné, dítě má umět obojí střídat. To však neznamená, že má převažovat solidarita a soutěžení nesmí být „smrtelně vážné“.

To vše se projevuje v herním chování. Budoucí hráči jsou již schopni pochopit význam činnosti bez míče, která je sice anonymní, ale sehrává důležitou podpůrnou či součinnostní roli. Dítě navíc hladce zvládá protikladné role, jako když jde herec z role do role. S potěšením experimentuje s různými tvářemi, které nasazuje při kontaktu s kamarády, rodiči, učiteli. Svoji sociální i herní roli si mladí hráči ve sportovních oddílech teprve hledají, ale následující období – pubescenece – si již z hlediska sportovního vynutí herní specializace (například útočník, rozehrávač, blokař).

 

RANÁ SPECIALIZACE A JEJÍ NEDUHY

Výzkumy ukázaly, že přibližně 10 let tréninkutrvá talentovanému sportovci k dosažení elitní úrovně. Mnoho lidí se mylně domnívá, že raná specializace je tou správnou cestou. „Čím dříve začneš, tím dříve budeš lepší“.S ranou specializací se ovšem zvyšuje pravděpodobnost fyzického i psychického opotřebování. Jednostranná sportovně-specifická příprava zaměřená předčasně na výsledky může mít například tyto negativní dopady:

  • nedostatečný rozvoj základních pohybových dovedností,
  • únavová zranění,
  • časné vyhoření v dospělosti,
  • předčasný odchod do „sportovního důchodu“.

 

NEJEN BOJ A VÝSLEDKY – EPILOG

Vážení rodiče, učitelé a trenéři! Na začátku bylo řečeno „nejen boj a výsledky“. Na co byste se tedy měli zaměřit, na vítězství nebo na výkon?… Děti by vždy měly mít cíl vyhrávat a vy byste je v jejich snažení měli podporovat. Současně by však bylo moudré, kdybyste dětem nenásilně vysvětlovali důležitost toho, jak trénují, co umí, a jak se snaží. Radost z dílčího vítězství časem zapadne, kdežto um přetrvá. Zaměření v tomto období by mělo cílit především na individuální herní rozvoj. Utkání přitom berte jako pokračování tréninku ve smyslu učení se hře. Skutečný, vážný sport je ale v tomto věku předčasný. Není totiž hrou, a brát dítěti hru je v tomto období stále ještě nezodpovědné.

 

Bukač, L. (2014). Trénink herní přirozenosti.Praha. Grada.

Haník, Z. & kol. (2018). Volejbal, pro výkonnostní a vrcholové trenéry.Praha. Mladá fronta

Langmeier, J. & Krejčířová, D. (2013). Vývojová psychologie,2., aktualizované vydání, Praha. Grada.

Říčan, P., & Krejčířová, D. (2006). Dětská klinická psychologie.Praha. Grada.

Říčan, P. (2014). Cesta životem.Praha. Portál.

Příhoda, V. (1962). Ontogeneze lidské psychiky I. Praha

Plachý, A., & Procházka, L. (2014). Fotbal, učebnice pro …Praha. MF.

Napsat komentář: JamesBaf Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *