VÁŽENÍ RODIČE, UČITELÉ A TRENÉŘI!
Jestliže jsme konstatovali, že v předškolním období se dítě dostává do hledáčku sportovních svazů, pak je v tomto období již většinou pravidelným účastníkem různých mini-forem příslušných sportovních her. V této fázi začíná už skutečný pravidelný sportovní režim, přestože jsou sporty ještě dítětem střídány s tím, jak se si hledá svoje uplatnění. Začíná životní dráha mladého sportovce v pravém slova smyslu. Mladší školní věk je období ve srovnání s tím, co předcházelo i co bude následovat, poměrně klidně, nebouřlivé a také šťastné.
KAŽDÉ VĚKOVÉ OBDOBÍ PŘINÁŠÍ VÝVOJOVÝ KONFLIKT. POKUD HO ČLOVĚK ZVLÁDNE, POSOUVÁ SE DO DALŠÍHO OBDOBÍ POSÍLEN, POKUD NE, VKRÁDÁ SE DEFICIT, KTERÝ SI S SEBOU NESE DO DALŠÍHO OBDOBÍ. V OBDOBÍ 6 – 9 LET JE TO KONFLIKT: BEZSTAROSTNÁ HRA VS. UČENÍ (POVINNOST). HLAVNÍ TÉMA TOHOTO OBDOBÍ JE UČENÍ SE HROU.
HROU K UČENÍ
Trenéři, pozor! Hra, resp. „hraní si“ bylo hlavním tématem i předcházejícího období 3 – 6 let. Hra byla prostředkem objevování, naproti tomu ve školním období je hra prostředkem učení. Jistě cítíte ten významový rozdíl. S nástupem do školy nastává výrazná změna způsobu života. Přestože jsou děti v tomto věkovém období přirozeně neposedné, jsou ukotveny do školních lavic. Objevuje se stres ze změny režimu, psychická zátěž ze strukturovaného učení a hodnocení výsledků. Hra může i nadále výrazně kompenzovat práci ve škole, která představuje první povinnosti. Jste to vy, trenéři a rodiče, kdo v tomto věku zasazuje semínka pro celoživotní růst a vztah ke sportu. Dítě své zájmy velice rychle střídá a hledá svoje uplatnění. Vnímá již intenzivně skutečnou autoritu (učitel, trenér). Rozvíjí se samostatnost, myšlení, sebepoznání, vzrůstá míra uvědomělosti svého chování. Děti ještě nemyslí abstraktně, učí se stále více odezíráním nežli nasloucháním.Přestože hra má i nadále zásadní význam, dalo by se toto období symbolizovat jako: „ubývá bezstarostné hry, nastupuje povinnost“.Děti jsou nesmírně výkonné, i když ve vlnách. Jsou totiž špatnými hospodáři se svými silami – plýtvají jimi, rychle se vyčerpají, stejně rychle se zotaví a dokáží nabrat nové. Odpolední hravé a pohybové aktivity (po škole) jsou tudíž nanejvýš potřebné. Dítě má problémy s koncentrací pozornostipo delší dobu. Jedinou činností, kde je schopno soustředit se delší dobu je stále ještě hra.
MÉNĚ ÚSPĚŠNÝM (VE ŠKOLE) POMOZTE HLEDAT SEBEÚCTU JAKÝMKOLIV JINÝM ZPŮSOBEM. PRO RŮST SEBEVĚDOMÍ POTŘEBUJÍ DOSTAT ALESPOŇ MINIMÁLNÍ ŠANCI BÝT UŽITEČNÝM. JEDNU Z MOŽNOSTÍ NABÍZÍ I SPORT.
TĚLO
Mozek v této době ještě stále roste, ale na konci tohoto období se jeho růst výrazně zpomalí. Pohyby vykonávané velkými svaly jsou již obratné, děti skáčou přes švihadlo, jezdí na kole, stále prudčeji a dovedněji hází míčem, hlavně chlapci. Tělesná síla a obratnost nezřídka, hlavně u chlapců, rozhodují o postavení v kolektivu.Pohyby drobných svalů jsou ještě nepřesné, mimo jiné i proto, že se teprve dotváří koordinace mezi zrakem a jemnými pohyby prstů. Smyslové vnímání se bude ještě zlepšovat, ovšem devítileté dítě už například vnímá nepatrné rozdíly mezi závažími.
ZÁKON SMEČKY
Vážení dospělí!Váš vliv na skupinu stejně starých dětí postupně klesá a každý si musí hájit své postavení sám, jinak je prostě bit a odstrkován. Soucit je, v tomto věku ještě vzácné kvítí a nelze na něj spoléhat, stejně jako na džentlmenství. Jakmile se vzdálíte z dohledu, může převládnoutkrutý zákon smečky. Ještě v první třídě převládá psychologie hordy. Děti se chovají jako stádo, které jde za vůdcem, a nemá-li ho, rozpadá se nebo se neorganizovaně hrne v práci a v zábavě za nějakým lákadlem, či prchá před nějakou hrozbou. Všichni jsou vázáni na vůdce, kterým jste vy, ať už trenér či učitel; ovšem postupně se skupina strukturuje. Dítě je v tomto období tlačeno k tomu, aby hrálo různé společenské role, které se od sebe mohou lišit. Zvládá překvapivě hladce protikladné role v rodině, ve škole, ve sportovním týmu. S potěšením dokonce experimentuje s rolemi, do nichž se samo pasuje při kontaktu se spolužáky, spoluhráči, rodiči, učiteli a trenéry. Ještě však nelze očekávat, že bude dítě schopno naplno vnímat herní i sociální role v týmu, resp. ve hře.
NETLAČIT NA PILU
Myšlení dítěte je ještě hodně emoční. Z tohoto důvodu stále platí, že pro dovednostní a herní vývoj má vaše používání slov stále podstatně nižší efekt než ukázka či citové zaujetí. Informace, které dítě v tomto věku vášnivě nasává jsou praktického rázu: jak se věc užívá? k čemu to je? jak se to dělá? V tomto období se objevuje ještě další novinka: dítě je vámi (učitelem či trenérem) posuzováno.
„MÁMIN HODNEJ KLUK ČI STŘED SVĚTA“ JE VYSTAVEN ORTELŮM, NĚKDY I NEGATIVNÍM, KTERÉ MUSÍ ZPRACOVAT. VY, RODIČE ČASTO PŘILEJETE OLEJ DO OHNĚ, KDYŽ ZAČNETE NA DÍTĚ NEÚMĚRNĚ TLAČIT V PANICE, ŽE VÁŠ MILÁČEK „TO NEZVLÁDNE“ A S NÍM SYMBOLICKY CELÁ VAŠE RODINA.
Přitom se hraje o mnohem víc než o situační úspěch. Totiž o tvorbu budoucích životních postojů dítěte. Děti mají přirozený zájem o pohybové činnosti se sklonem k hravosti a vyznačují se radostnou náladou. Většinou se snadno druží, jsou extravertní, orientované navenek. Chtějí si stále hrát, aleškola již učí dítě pracovat, a klade na něj značné požadavky. Tím vzniká napětí a protiklad, který je paradoxněnejmocnější hybnou silou tohoto období. Vztah k práci je z psychologického hlediska komplikovaný postoj. Je to na jedné straně vztah k té konkrétní činnosti, kterou dítě právě provádí.Tou je například u školáka učení.Ale jde o něco závažnějšího. Totiž o budoucí vztah ke světu sportu nebo práce, které mohou být radostí, tvorbou, ctí, tím, co lidi navzájem spojuje, co dává životu smysl.Pokud dítě se špatným školním prospěchem nedostane nějakou, alespoň minimální šanci ve světě, který ovládají chytří, vzdělaní a uhlazení, může dospět ke stavu pohrdání světem a jeho společenským pořádkem. Ne však kvůli nějaké charakterové vadě, nýbrž z vášnivé touhy po sebeúctě, kterou nedovede získat jinak. Bohužel hrozí, že pokud ji nenajde, může mířit k modelu života: „věčný outsider“ nebo „ukřivděný“.
VÁŠ NEÚMĚRNÝ TLAK NA JEDNIČKY VE ŠKOLE A AKTUÁLNÍ VÝSLEDKY VE SPORTU MŮŽE PARALYZOVAT BUDOUCÍ POSTOJ K PRÁCI, VZDĚLANOSTI, AUTORITÁM, KE SPORTU I VOLNÍMU ÚSILÍ.
UČENÍ V PROSTŘEDÍ ZBAVENÉM NAPĚTÍ
Ve vrcholovém sportu je vytvářen velký tlak na hráče, aby nechybovali. Ovšem přejdeme-li do sportování dětí, budeme spíše tleskat nositeli Nobelovy ceny za etologii Konrádu Lorenzovi, který píše, že: „ … učení je možné jen v poli zbaveném napětí …“. Jinak řečeno, těžko se může dítě učit, když bude mít strach udělat chybu. Kdy má tedy nastat přerod od tolerance k chybám k důslednému nechybování? Později, ale nenásilně a průběžně.
UČENÍ MUSÍ PROBÍHAT V PROSTŘEDÍ ZBAVENÉM NAPĚTÍ. VYVARUJTE SE U ZAČÁTEČNÍKŮ VYTVÁŘET NAUČENÉ STRACHY ZPŮSOBENÉ NEPŘIMĚŘENÝM TLAKEM. VE STRACHU SE DÍTĚ NEMŮŽE UČIT. NÁROKY ZVYŠUJTE AŽ ÚMĚRNĚ VĚKU.
Děti jsou od přírody zvědavé. Při zvědavém chování se dítě nebojí „myšlenkově“ experimentovat a nabité zkušenosti ukládá v paměti („ad acta“), aby je mohlo v budoucnu v případě potřeby znovu použít … Hybatelem zvědavého chování je přirozená potřeba člověka.V nezávazné hře je tomu podobně. Dítě, které není zatěžováno strachem z následků chyby nebo nezdaru, experimentuje s řešením situací i s novými pohyby a nabité zkušenosti ukládá v paměti. Nezapomeňte, že potřeba zvědavého chování a hry je u dětí v některých případech silnější než například potřeba jíst. Umožněte uplatňovat přirozenou zvědavost ve všech možných herních i životních situacích. Kdo je zvědavý, vstupuje do neznámých končin a občas holt šlápne vedle – udělá chybu. V takovém psychickém rozpoložení však dochází k něčemu důležitějšímu: k mimoděčnému (implicitnímu) učení. Jeho výsledkem je skryté (latentní) vědění. Zvědavost i hra probíhají v úzkém sepětí s ovládáním určitých pohybů.Dbejte v tréninku, vážení kolegové, na budování prožitku z důsledného dotahování a řešení situací, ať už s pozitivním, či negativním výsledkem. Úspěšné vyústění se ukládá do emocionální paměti a je nejsilnějším zdrojem sebevědomí. A naopak, nestresujte děti zdůrazňováním případných chyb a povzbuzujte je v tom, aby je přijímali jako výzvy.
PODPORUJTE SPONTÁNNÍ HRANÍ, PŘIROZENOST. NECHTE DĚTI ZKOUŠET SI RŮZNÁ ŘEŠENÍ A DOZVÍDAT SE. TO VŠE BEZ VAŠEHO, TRENÉRSKÉHO OVLIVŇOVÁNÍ. TO ROZVÍJÍ PROCES TZV. IMPLICITNÍHO (NEZÁMĚRNÉHO) UČENÍ, KDY SE DO PAMĚTI UKLÁDAJÍ DŮLEŽITÉ INFORMACE, ANIŽ BY SI HRÁČ NĚCO UVĚDOMOVAL.
ŠETŘETE SLOVY
Upřednostňujtenázornostpřed dlouhými slovními výklady. Děti ještě nemyslí abstraktně,učí se stále více odezíráním nežli nasloucháním.Máte šanci cíleně rozvíjet zručnost a dovednosti, protože na rozdíl od předcházejícího období disponují děti schopností přijímatiřešit úkolya podřídit se jim. Vhodné je ovšem učenístále kombinovats hrou.
PÁNI TRENÉŘI, MLUVTE K DĚTEM ÚSPORNĚ: ŽÁDNÉ DLOUHÉ VÝKLADY, JASNĚ, RYCHLE A KONKRÉTNĚ VYSVĚTLETE OBSAH CVIČENÍ, A JEŠTĚ LÉPE UKAŽTE, POTÉ ČIŇTE.
V trenérském prostředí je slyšet nářky, že dříve jsme se učili hru jinak – na ulici, na louce, na plácku. Dnes to již není možné, protože se změnily společenské poměry. Ale nerezignujte a vraťte prostředí ulice a plácku částečně i do organizovaného tréninku tím, že kromě specifik svého sportu budete budovat všeobecnou pohybovou a míčovou gramotnost.
POHYBOVÁ, MÍČOVÁ a HERNÍ GRAMOTNOST
CNS dítěte se totiž rychle vyvíjí – v období do 9 let by měly být pohybovou činností aktivovány nervo-svalově koordinační pohybové dovednosti (základy agility, rovnováhy, koordinace a rychlost). Pohybová gramotnostje odrazem rozvoje pohybových schopností a specifických dovedností azahrnuje rovněž schopnost číst a vnímat pohyb.Děti se dále učí registrovat, co se kolem nich odehrává a jak na to reagovat, což významně ovlivňuje kvalitu rozhodovacích procesů ve hře, což je základ jakési herní gramotnosti. V tomto období pokládejte důraz na zábavu během celého procesu přípravy. V této rané fázi je důležité, aby si dítě osvojilo základní pohybové, citové, vjemové a psychologické dovednosti a získalo tak všestrannou základnu. Na ní bude dále možné rozvíjet lidský a sportovní potenciál. Naneštěstí se jedná o fázi sportovní přípravy, která je nejvíce opomíjená. Bohužel se stává, že někteří vaši kolegové, trenéři s minimálními, či dokonce žádnými zkušenostmi, zodpovídají za sportovní výchovu dětí v tomto věku.
S oblibou se v tomto období uplatňují skupinové hry. Jsou to jsou zpočátku jednoduché honěné a schovávané s prostými pravidly, nenáročnou organizací a rychlým průběhem, každý účastník má možnost mnohokrát zvítězit. Chlapci kromě toho rádi zápasí a nyní už stále důsledněji dodržují pravidla – rituál. Podle psychologa Říčana jsou pro rozvoj osobnosti patrně nejdůležitější týmové rvavé sporty jako fotbal a hokej. „ … Dochází při nich k těsném kontaktu – tělo na tělo. Hráč musí riskovat srážku a případně zranění, hra cvičí odvahu. Vybíjí se při ní agrese, tyto hry jsou ritualizované boje.… Proto v těchto sportech roste osobnost, tvoří se realistické sebehodnocení, zdravá hrdost i zdravá skromnost. Dítě se učí oceňovat u druhých cenné charakterové vlastnosti“, míní Říčan. K tomuto názoru se rádi připojujeme!
Na rozdíl od předcházejícího egoistického období je dítě v tomto věku schopno zahrnout do své úvahy i někoho jiného, tedy vnímat vazbu já + míč + ten druhý. To je základ součinnosti.Každý pohyb na hřišti, s míčem i bez míče je podvědomě svázán se čtenímavyhodnocovánímsituace. A co je konkrétně myšlenou pohybovou, míčovou a herní gramotností
- Běhy, sprinty, honičky
- Postoje, stabilita
- Skočnost
- Gymnastické základy
- Hody, kopy, chytání
- Odbíjení, odpalování, pálkování
- Driblování, žonglování
- Bruslení, lyžování, plavání, jízda na kole či kolečkových bruslích, skateboarding
- Úpoly
- Aktivity pro zdravotní základ silového rozvoje
- Honičky, drobné souboje, skupinové hry všeho druhu
- Míčové hry
UPŘEDNOSTŇUJTE AKTIVITY, KTERÉ VEDLE POHYBOVÉ A MÍČOVÉ GRAMOTNOSTI ZAHRNUJÍ ROVNĚŽ SCHOPNOST ČÍSTAVYHODNOCOVAT POHYB ISITUACE.
Dítě už jasně chápe rozdíl mezi spoluprací a soutěžením. Skutečný, vážný sport je však v mladším školním věku předčasný. Není totiž hravou záležitostí v žádaném smyslu a tak bere dítěti hru, tak důležité koření života školáka. Vážný sport je řeholí, problematickou z hlediska dalšího tělesného i duševního vývoje.
ODBRZDĚTE DĚTI
Vážení trenéři! Emoční paměťsjednocuje vjemy nevědomého vnímání a je v interakci s poznáváním a motorickými oblastmi mozku. Co to znamená? Že pohybový zážitek je spojován se zážitkem emocionálním, který je silný a dlouhodobý. A to vlastně chceme, aby děti prožívali pohyb a sport jako příjemný a tím si postupně ze sportu vytvořili prospěšnou drogu. Aktivujte u dětí odvahu a emoční zápal. V trénování dětí jde přeci primárně o práci s emocemi. Sejměte z nich tíhu zodpovědnosti a strachu. Odbrzděte je. Emoce rozhodují o tom:
- co se děti naučí
- co si zapamatují
- co učiní
- po čem touží …
VEĎTE DĚTI, ABY OTEVŘELY BRÁNUVLASTNÍM EMOCÍM, A ZÁROVEŇ VYTVÁŘEJTE PODMÍNKY TRÉNINKU TAK, ABY NABÍZELY INTENZIVNÍ PROŽITEK A UMOŽNILY PROJEVOVÁNÍ EMOCÍ.
KAŽDÉMU JEHO „MALÉ VÍTĚZSTVÍ“.
Pro děti je v tomto období typická spontánní soutěživost. Touží po uplatnění ve skupině, chtějí být chváleny a srovnávají se s výkonem svých vrstevníků. Nežádoucí je hodnocení dětí pouze podle výsledku. Podporujte odvahu dětí, zkoušet nové věci. Jak jsem výše konstatovali, dítě se nemá bát při sportovní činnosti chybovat, ale učit se z následků chyb. Úspěšnost stimuluje aktivitu dítěte. Úkoly a nároky na děti by proto měly být úměrné jejich schopnostem. Vaše trenérské umění je vybrat vhodná herní cvičení dle aktuální úrovně dětí. Již v tomto věku se účastní různých turnajů, kde se samozřejmě hraje na body či branky. Tento princip nelze potlačit, poněvadž konfrontace je jedním z principů sportu. Ovšem v soutěžích a hrách byste měli umožnit každému dosáhnout alespoň drobných úspěchů, třeba jen i dílčích pocitů osobního vítězství, například „dal jsi nejlepší podání nebo nejlépe jsi přihrával“. Černobílý svět prohra – výhra, nechť patří dospělým a profesionálům. V tomto období zprostředkujte, vážení dospělí, dětem svět odstínů malých i velkých úspěchů.
UMOŽNĚTE KAŽDÉMU DÍTĚTI ALESPOŇ MALÝ, DÍLČÍ OSOBNÍ POCIT VÍTĚZSTVÍ, PROTOŽE TOTO OBDOBÍ JE MIMOŘÁDNĚ CITLIVÉ NA ÚSPĚCH A NEÚSPĚCH. ŠKOLÁK SE SOTVA VYMANIL Z POD MÁMINY SUKNĚ A UŽ PO NĚM SVĚT ŽÁDÁ PRVNÍ VÝSLEDKY. ZMÍRNĚTE TENTO NÁHLÝ TLAK.
Vážení rodiče, učitelé a trenéři, jestliže jsme na začátku konstatovali, že každé období přináší jistý konflikt, pak pokud je vyřešen, měl by vzniknout nějaký kapitál. Tím je v tomto období ZRUČNOST. Obzvláště ve sportu je to kapitál k nezaplacení – dovednosti naučenéhrou jsou totiž stavebním kamenem pro následující období, které se nazývá zlatým věkem motoriky.
Literatura:
Bukač, L. (2014). Trénink herní přirozenosti. Praha. Grada.
Haník, Z. & kol. (2018). Volejbal, pro výkonnostní a vrcholové trenéry. Praha. Mladá fronta
Říčan, P. (2014). Cesta životem. Praha. Portál.
Lorenz, K. (1993). Základy etologie. Praha: Academia.
Příhoda, V. (1962). Ontogeneze lidské psychiky I. Praha. SPN