Reflex 32/2018
Dnes bude řeč o opisování a plagiátorství, tedy úmyslném kopírování cizího textu a jeho vydávání za vlastní. Ono se to vlastně od sebe neliší. Princip je Ctrl C odněkud – Ctrl V do vlastní práce.Možná mám příliš zafixovaného sportovního ducha, poněvadž jsem vlastní studium, ať už na vysoké škole či při disertaci bral jako sportovní klání, které bylo zakončeno jakýmsi play off – tedy závěrečnou zkouškou a obhajobou diplomové, resp. disertační práce. Vnímal jsem studium podobně jako dlouhodobou sportovní soutěž. V jejím průběhu docházelo k různým dílčím úspěchům – tj. zvládnutým zkouškám, či výkyvům a neúspěchům – to když mě například profesor Hendl dvakrát vyhodil s projektem „disertačky“, a po pravdě řečeno mě tím nejvíc naučil, podobně jako prohra zoceluje hráče, pokud ji umí správně vstřebat. Celé studium je i určitým procesem sebepotvrzení. Člověk přeci nestuduje pouze a jenom kvůli diplomu (i když bohužel hlavně), ale dovídá leccos nejen o světě okolním, ale i o sobě. Rozvíjí své vědění, utváří postoje, hodnotový systém a vnitřní řád. A závěrečná práce? Mě osobně vyvrcholení sportovního klání – tedy proces zakončení studia bavil, dokonce až tak, že mě vedoucí mé práce profesor Frömmel musel napomenout, abych si přestal hrát, dokončil práci a připravil se na obhajobu. Přijde mi tedy nepatřičné, aby lidé, kteří dostali důvěru k tak významnému úkolu, jako je řízení státu, „nehráli“ sami za sebe a prezentovali cizí myšlenky za své, ať už z důvodu dostatečné invence, absence touhy po sebevyjádření či z nedostatku vůle a pracovní kázně. Pokud mám nedávnou rezignaci dvou ministrů z důvodů „opisování“ vzít jako fakt a dát stranou možnost, že šlo ve zmíněných případech o nějaký druh politické hry, pak ještě více než nekorektnost mi vadí ta malost ducha…
OPISOVÁNÍ
