Menu Zavřeno

V ŽIVOTĚ JE VÍC PROHER NEŽ ÚSPĚCHŮ …

Vážený kolego, trenéřina je krásný džob, a já mám pro tebe dvě zprávy, jednu špatnou a druhou dobrou. Začnu tou špatnou. Neexistuje pro tebe žádná dobrá rada, ani škola, v níž se tohle řemeslo naučíš. Trenéřina je komplexní džob, který vyžaduje příliš mnoho kompetencí, na to, aby se dal redukovat na instantní rady. Možná právě proto nás všechny přitahuje a fascinuje. Skutečným fachmanem se nestaneš, jen když budeš absorbovat znalosti, ale když budeš dosahovat výsledky, hledat řešení, a to ve stále se měnících podmínkách. Jestli je výsledkem nějaká medaile či výchova člověka pro život skrze sport, je jedno. V obou případech půjde o stejnou pohádku.

Příchod mentálních koučů do sportu jsi zavinil ty! Neber si to osobně, já taky. Čím? Vlastní nedostatečnost v oblasti znalosti psychiky sportovce jsme totiž nahradili postojem, že je to oblast, která leží mimo naše schopnosti a mimo oblast našeho působení. To je hluboký omyl! Je to právě území, v němž držíme v ruce klíč k trenérskému úspěchu. Snažíme se vykoupit tím, že jsme vynikajícími technology tréninku, přitom důležitější je zasáhnout sportovce na lidské úrovni.

A teď ta dobrá. Ty, trenére, máš ze všech nejlepší pozici to udělat. Sdílíš se sportovcem každodenní realitu, máš všechny potřebné informace, pokud to nezpackáš, máš i jeho důvěru. Nemysli si, že on od tebe očekává jen „dobré tréninky“, chce abys mu pomohl stoupat nahoru a překonávat potíže. Proto jsem zdůraznil, že pro tebe neexistuje žádná rada, proto jsem říkal, že trenéřina není o znalostech. Je o životě – o probdělých nocích po prohrách, o ošklivých ránech, o slepých uličkách, o oceánu chyb, někdy i o psychosomatických potížích. Ale taky o radosti. Musíš pochopit celý systém jako puzzle a znát všechny díly této skládačky a umět je do sebe poskládat. Zní to možná drsně, ale musíš rozlišit, kdy se ke sportovci chovat jako ke stroji, který produkuje výkon a kdy jako k člověku, který má své pocity, emoce a postoje. Trenéřina není o „pravdě hlavy“, ale o „pravdě srdce“, které hlavě, jež nezvládne nikdy pojmout všechny souvislosti, vždy v rozhodující chvíli špitne, co je dobře a co špatně. Udělá to jednoduše – pocitem. Je to kompas mezi dobrem a zlem. Ale nepomůže ti zadarmo, musíš platit – POCTIVÝM PROŽITKEM, NE ZNALOSTMI. „Existuje pouze jeden způsob, jak se učit. Je to prostřednictvím akce“, tvrdí brazilský spisovatel Coelho, a já s ním.

Musíš se dovědět, že v životě je více proher než úspěchů, jen se z nich nesmíš hroutit – musíš se dovědět, co je respekt a pokora. Zná je většina velkých trenérů, zeptej se třeba trenérů tvrdých bojových sportů. Trenéřina je krásný džob …