Kdo se ve vrcholovém sportu nevyzná a byl účastníkem čtvrtého finálového utkání volejbalové extraligy Lvi versus Karlovarsko, mohl by říct, že pražské družstvo působilo až laxně. Samozřejmě, že nějaká laxnost u tak vážného utkání nepřipadá v úvahu, v každém případě ovšem Lvi vzbuzovali dojem nedůraznosti až ochromenosti. To vše má jistojistě na svědomí psychika, do níž nevidíme, A proto by bylo drzostí jakkoliv se pokoušet o objektivní analýzu. Jedno ale znám z vlastní praxe, vždycky, když jste v nějaké situaci poprvé, může to s vámi zamávat. A tým Lvů situaci, kdy jste jeden krok od titulu a hrajete doma, nezná. Taky jsem v minulosti dvakrát pěkně podělal play-off z důvodu neznalosti nové situace. Může to být i zcela jinak, než vám zde vnucuji, ale takhle to na mě působilo a hned jsem si vzpomněl že to znám. Zato Vary si tuhle situaci už několikrát osahaly, a celá jejich kompanie udělala v pátek to nejlepší co mohla: jejich diváci, členové realizačního týmu a především trenér i hráči samotní se v UNYP areně od prvního okamžiku chovali jak ve vlastním obýváku. Úplně ovládli atmosféru v hledišti i na hřišti. Jejich vítězství bylo naprosto zasloužené. A přestože ve finálové sérii zatím ani jedno družstvo nevyhrálo doma, zůstává pro mě Karlovarsko větším favoritem na zisk titulu. Každopádně zítra ve Varech potečou emoce a to náš sport potřebuje …
POPRVÉ
