Tentokráte Švýcaři vysvlékli českou hokejovou realitu donaha. Zlatá hokejová generace blahosklonně přihlíží, co se to v českém hokeji děje. V mezinárodní konfrontaci pomalu opouštíme pozice vybojované touto generací. Víme o tom ve volejbalu své. Stejně jako naši volejbaloví mistři světa i zlatá hokejová generace má velmi silný mandát „do toho mluvit“. Háček je v tom, že realitu hřiště zná zevnitř. Ještě si pamatuji, jakou sílu má emoce zažívaná uvnitř arény. Ale v tom je zároveň ten háček. Pokud svůj sport po ukončení hráčské kariéry nezačne člověk postupně vidět jinýma, řekněme analytickýma očima, lehce se může stát, že mu unikne podstata vývoje vlastního sportu. Nám se to bohužel ve volejbalu stalo. Zlatá generace měla tak silný a nedotknutelný hlas, že se každý bál byť se třeba jen myšlenkou otřít o zlaté chlapce nebo dokonce projevovat odlišný názor. Jenomže náš sport, stejně jako hokej se brutálně rychle vyvíjel, a vývoj na jakékoliv – „za naších časů“ – nebere ohled.
Prosazuji urputně „pravdu hřiště“ oproti té akademické, která je pro mě sterilní. Ovšem ptám se, jak využít kapitál zlaté generace a neuvíznout v „pohádkách starých zbrojnošů“, jejichž paže sice zdobí šrámy z vyhraných bitev, ale jejich mysl zůstala v minulosti. Je na místě, abychom nezapomínali na svou zlatou minulost, a měli v úctě ty, kteří se o ni zasloužili. Ale aby se ta zlatá hrouda nestala příliš těžkou. #volleyball#hokej@narodnitym@czech_volleyball@olympijskytym#hanik