Jediný moment, kdy se v životě dívám na televizi, je, když se vrátím z pražského pracovního rauše na základnu v Nymburce. A tak jsem včera viděl „České Lvy“. Naštěstí, jinak bych se nedozvěděl, že další z mých velkých životních parťáků je mrtev. Herec Josef Nedorost, fešák, bohatýr. Vzpomínáte na kultovní Bony a klid? Naše cesty se sblížily na závěrečném vojenském soustředění po vysoké škole. Okamžitě jsme poznali, že nám funguje vzájemná chemie. Měli jsme oba divokou duši. Vyváděli jsme spolu děsné lumpárny. Víte, že jsem otevřený, ale to si ani na fb nedovolím napsat. Náš tajný symbolický slovník, kde jenom my dva jsme věděli, co znamená třeba „medvědí ucho“ nebo „oceán příběhů“, se tedy navěky zavřel. Pepa zřejmě trpěl v závěru života duševní poruchou, nepátral jsem po tom. Volával mi v noci a vyprávěl mi strašné bludy. Při našem posledním setkání, mě požádal, abych úplně vypnul telefon a důležité věci mi psal na papírek. „Já to vím, jdou po nás, odposlouchávají nás“ jsem se s překvapením dovídal. Až včera, přestože zemřel už dřív, jsem se dověděl, že už mi nikdy nezavolá. Měl jsem ho rád, byl naprosto upřímný a otevřený, dokud byl zdráv. Měl strašně rád holky a ony jeho, býval to velký elegán. Tak Pepo, omlouvám se, že jsem se zpozdil, doufám, žes našel klid a už po tobě nikdo nejde.
ZTICHLÝ OCEÁN PŘÍBĚHŮ
