Menu Zavřeno

ČERNÁ JE DOBRÁ

O víkendu jsem byl bruslit a hrát hokej na jednom jihočeském rybníce a postesknul si za starými dobrými časy, kdy tohle bylo normální. V minulém článku jsem napsal: nejdříve nám vzali pohyb, potom radost a teď nám berou naději. Nebojte, nejsem nostalgický uplakánek, současná doba má taky svá pozitiva, i když jsme toho času na hanbě v domácím vězení, dochází k likvidaci dětského sportu a šíří se blbá nálada. Ovšem ve vzpomínce na staré časy poukážu na jednu neblahou vymoženost moderní doby, která až na konci odhalí souvislost s dnešní „nakaženou dobou“. Snažíme se vymlátit si z života „černou“ (strast) a lačně toužíme pouze po „bílé“ (slast). Začíná to již v dětství nesmyslně pozitivní výchovou, kde takzvaná „práva“ dětí převažují nad přirozenými povinnostmi. A pohlavek? To si zahráváte se zákonem. Mě matka sem tam seřezala, když jsem přesáhl svým chováním meze únosnosti, dřív, než by mi nařezal život, třeba i nevratně. A nemyslím, že by mě tím fyzicky nebo duševně narušila. Dnes se šermuje právy dětí a našlapuje se opatrně, aby to milánka náhodou nerozhodilo. A výsledek? Kondrád Lorenz, nositel Nobelovy ceny, pokládá za nejtěžší hřích úpadek geneticky zakotveného sociálního chování a zpřetrhání tradic. Poukazuje na to, že jsme z tisíců dětí „nefrustrující“ výchovou udělali nešťastné neurotiky. Ale kluci z mojí i předcházející generace nedostávali na zadek z „nelásky“, ale naopak z lásky. Dítě potřebuje matčino objetí, které uspokojuje potřebu bezpečí a od obou rodičů základní důvěru, aby mohlo později důvěřovat druhým lidem a rozvíjet sebedůvěru. Ovšem musí ze strany rodičů zažít i vymezení hranic vznikající panovačnosti, tedy poznat pevnost, právě proto, aby jednou mohlo rozvinout vlastní vnitřní pevný postoj. Čili láskyplná autorita panující v „hnízdě“ tvoří nejen budoucí sebelásku, ale i respekt k okolí. Člověk potřebuje k životu bílou i černou a výborně ji nabízí třeba sport, tedy pokud se v raném mládí nepřežene důraz na výsledky a v dospělosti se z proher i výher vytěží potřebná moudrost. Ostatně i moje zkušenost sportovce a trenéra mi ukázala, že medaile a poháry (jsou už dávno v popelnici) i sportem získané životní výhody blednou před blahodárnou zkušeností vzájemné nerozlučnosti černé a bílé.

A pro dnešní dny? Vím, že umírají lidé, tuším že obrázek z českých nemocnic je skličující, ale každá doba v sobě nese jistou míru tragiky, ale zároveň naději. I dnes jde černá a bílá dohromady. Černá, jakkoli je pesimistická, má svůj význam, proto, abychom opět lépe vnímali bílou. Ne nechte si vzít bílou, i když černá toho času převažuje.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *