Vážení trenéři a rodiče!
Váš svěřenec či potomek se dostává do období, které je snad z celého života nejdramatičtější. Dítě nově, mnohem hlouběji chápe svou individualitu a hledá svůj osobitý rukopis.
PŘÍLIV A ODLIV
Období mezi 11. a 15. rokem označujeme jako pubescenci (pubertu). Ve čtyřletém období puberty lze rozeznat dvě zřetelné fáze: období od 11 do 13 let bývá nazýváno prepubertou, další období do 15 let pubertou. Obě fáze, první bouřlivější a druhá klidnější, tvoří jednotu fyzického a psychického. Představme si je symbolicky jako příliv a odliv. V této části se budeme zabývat přílivem – fází prepuberty, která začíná prvními známkami pohlavního dospívání, zejména objevením se prvních sekundárních pohlavních znaků, a obyčejně i urychlením na růstové křivce. Končí nástupem menses u dívek, resp. nočními polucemi u chlapců. Chlapci mutují, typické je také přešlapávání a klátivá chůze. Zrají pohlavní orgány, zvyšuje se u dívek hladina estrogenu a u chlapců testosteronu. U většiny dívek trvá tato fáze zhruba od 11 do 13 let, u chlapců probíhá fyzický vývoj asi o jeden až dva roky později.
Vážení vychovatelé, zatímco dítě v mladším školním věku bralo svět realisticky a střízlivě – takový, jaký je – dospívající již nyní srovnává existující poměry s tím, co by mohlo nebo mělo být. Tedy s ideálním stavem, který si vytvořil ve své mysli. Není divu, že výsledkem tohoto „idealismu“ je častá kritičnost a nespokojenost, zklamání, nejasné toužení a třeba i vystupňovaný pesimismus. Dochází k bouřlivým změnám ve všech oblastech.
ŽIVOT NA SOPCE
Prepuberta je obdobím emoční lability. Projevy citových konfliktů bývají velmi silné, a tak nápadné, že podněcují k označení jako období bouří a krizí… Obtíže při koncentraci pozornosti spojené s emoční nestálostí stěžují soustavné učení a nezřídka dochází k výkyvům ve školním prospěchu i sportovní činnosti. Tzv. „vulkanismem“ je podle psychologa Příhody proniknut každý projev pre-pubescenta: „ … každá tendence má vyšší temperaturu než v dětství i v následujících obdobích …“. V chování převládá nevyrovnanost a konfliktnost. Celý tento „život na sopce“, s gejzírem nových pocitů a střídání nálad upoutává pozornost pubescenta ke zkoumání vlastního nitra. O těchto nových zkušenostech se nechce nebo nedovede s nikým bavit, předem se cítí nepochopen a domnívá se, že musí hledat vysvětlení na vlastní pěst.
TRENÉŘI, DÍVEK!
NĚKTERÁ DĚVČATA BY SI MOŽNÁ O SVÝCH PROBLÉMECH RÁDA PROMLUVILA, ALE NEVĚDÍ, JAK NA TO. NĚKDY Z VAŠÍ STRANY MŮŽE POMOCI, KDYŽ JIM NABÍDNETE MOŽNOST, SDĚLIT PROBLÉM DISKRÉTNĚJŠÍ FORMOU, NAPŘÍKLAD NAPSAT, A TŘEBA I ANONYMNĚ.
V dívčím sportu může být vhodným prostředníkem mezi trenérem a děvčaty důvěryhodná ženská dospělá osoba, ať už rodič, asistentka trenéra nebo fyzioterapeutka.
DVOJÍ ZRCADLO
Mezi 12. a 14. rokem mají dospívající nižší sebeúctu než kdykoliv předtím i potom a logicky hledají jistotu kolem sebe. I z toho důvodu se podle psychologa Říčana zrcadlo stává obrazně řečeno důležitou rekvizitou a pubescent tohoto období v něm objevuje nově svou tvář. Jak se sobě líbí nebo nelíbí ovšem záleží především na zkušenosti, kterou udělal se svým vzhledem při nejrůznějších příležitostech, kdy získal obdiv, sympatie, nebo kdy narazil na lhostejnost, či se dokonce setkal s pohrdáním. Vzhled hraje větší roli i u chlapců (viz častá selfie), což naznačuje (bohužel) i vývoj k jisté zženštilosti kluků současné mladé generace. Častý pohled na sebe sama ale nekončí u zevnějšku. Dospívající se také musí podívat do svého druhého zrcadla a vyrovnat se s tím, jaký je uvnitř. Vezměte tedy na vědomí, že veřejné mínění kolektivu, družstva či jiné skupiny vrstevníků už má takovou sílu, že kvůli ní pre-pubescent raději riskuje i dost vážný konflikt s vámi rodiči nebo trenéry. Zvláště tam, kde v rodině chybí solidní citové zázemí, podléhá pubescent vrstevníkům až nebezpečně.Někteří se snaží být za každou cenu populární, jiní na sebe chtějí upoutat pozornost nějakým extrémním činem.
VÁŽENÍ TRENÉŘI!
SNAŽTE SE VÉST DOSPÍVAJÍCÍHO K POSTUPNÉMU ZAŘAZENÍ DO SPOLEČNOSTI A DO SVĚTA PRÁCE, ALE PONECHTE MU PROSTOR PRO ROZVOJ JEHO OSOBNÍCH PŘEDPOKLADŮ A SKLONŮ. TÍM MU UMOŽNÍTE PRŮBĚŽNÉ NAPLŇOVÁNÍ JEHO TVOŘÍCÍ SE ŽIVOTNÍ CESTY …
KRÁTKÉ RUKÁVY A NOHAVICE …
Prepuberta je také obdobím tzv. růstového spurtu. Mění se tělesné tvary, rozšiřují se ramena (chlapci) a boky a ňadra (dívky). U obou pohlaví se objevuje vrstva podkožního tuku, která u chlapců postupně mizí a u dívek zůstává. Chlapec průměrně vyrůstá ze 145 cm v 11 letech na 171 cm v 15 letech a dívka ze 146 na 164 cm. Dívčí spurt vrcholí nejčastěji mezi 11. a 12. rokem, chlapecký o dva roky později. Zpočátku si pre-pubescent může připadat i velmi neohrabaný, rostou nejdříve ruce a nohy. Najednou jsou jim krátké všechny rukávy a nohavice. Dolní končetiny v období puberty mohu vyrůst až o 15 cm, což často souvisí s takzvanými růstovými bolestmi.
KRÁSA A MUŽNOST
Někdy začínají děti prepubescenti nechuť ke sportu a k tělocviku, protože se jim nedaří různá pohybová cvičení, a navíc si připadají nemožní vlastním projevem. Přitom právě setrvání u pohybových aktivit je velmi důležité nejen z pohledu správně se vyvíjející postavy, ale i jako pomoc s udržením zdravé postury a s usazováním potřebných tukových polštářků tam, kam patří. Pro dívky to má význam především z hlediska estetického, u chlapců dochází k nárůstu svalové hmoty, což mladíkům dodává dojem mužnosti. Jde ovšem také o posílení psychické stránky. Dospívající by se měli věnovat alespoň hodinu denně rychlé chůzi či nějaké podobné aktivitě. Jednoduchým řešením je už pro žáky druhého stupně například pěší cesta do školy. Asi obden je vhodné se věnovat rekreačnímu sportu (viz obrázek). Přiměřený pohyb totižpodle psycholožky Švamberk-Šauerové napomáhá i snižování napětí vyplývajícího jak z tvorby velkého množství hormonů, tak i někdy plynoucí ze sociálních konfliktů, do níž se dospívající dostává. To samozřejmě platí pro běžnou populaci, ovšem z hlediska výkonnostního sportu platí jiné nároky.
VÝKONNOSTNÍ SPORT
Zvláštní kapitolou, která nás pochopitelně zejména zajímá, je sport. Dravé a konfrontační sporty zůstávají velmi oblíbené a jsou pro vývoj osobnosti stejně významné jako v mladším věku. Mladí často sní o vrcholných sportovních výkonech, i když dokážou rozpoznat, že pokud nejsou od malička zapojení do vrcholové sportovní přípravy, nemají valnou naději. Jsou ochotni věnovat velkou část volného času sportovnímu tréninku, který tak ztrácí ráz hry a stává se tvrdou – byt‘ dobrovolnou – prací. Porovnávání vlastních výkonů s výkony druhých je velmi aktuální s otázkami typu: jak daleko mám ke špici klubového žebříčku, co by bylo potřeba, aby naše družstvo porazilo favorita, kolik desetin sekundy mě dělí od nejlepšího výkonu ve třídě, ve škole, na krajských závodech atd.? Naproti tomu výkonnostní sportovci se v tomto věku právě nyní nacházejí na důležité životní křižovatce, poněvadž orientace na výkon a úspěch si vynucuje zásadní úpravu životního stylu. Hráč chápe smysl tréninku. Je schopen dlouhodobějšího soustředění na činnost (tréninková jednotka) a vykonávat ji s maximálním úsilím.
VÁŽENÍ TRENÉŘI!
PŘES CITOVOU LABILITU STOUPÁ SEBEKONTROLA A UBÝVÁ CITOVÉ BEZPROSTŘEDNOSTI, COŽ MŮŽE BÝT VÝHODA PRO UVĚDOMĚLÝ TRÉNINK. VYUŽIJTE TOHOTO RELATIVNÍHO PARADOXU!
ÚTLUM KOORDINACE – NÁRŮST SÍLY
Po 12. roce u chlapců, po 11. u dívek může z důvodu pubertálních změn dojít k výraznému útlumu tempa vývoje koordinace, který může skončit i stagnací. Perič uvádí, že z celého vývoje koordinace dosaženého v období 7 až 17 let bývá asi 75% získáno do 12 let u chlapců a do 10 let u dívek. Naproti tomu silové schopnosti mají své senzitivní období později, i když k určitému nárůstu síly dochází již nyní. Je to dáno především vztahem k produkci pohlavních a růstových hormonů. S nástupem pubertální akcelerace růstu klesá schopnost rozvoje pohyblivosti (flexibility). V přiložené tabulce (Perič, 2004) vidíme přehled senzitivních období pro rozvoj jednotlivých pohybových schopností.
BEZ VAŠEHO VYSVĚTLOVÁNÍ …
Páni trenéři, v tomto období se rozvíjí pohybová představivost, která je předpokladem motorického učení. Hráči jsou schopni uvědomělého zvládnutí pohybů, to znamená analyzovat pohyb a pochopit jeho průběh. Přicházejí na kloub tajům techniky pohybu na první pohled ne zcela zřejmým. Například, proč musí být loket při smečování ve volejbalu zatažený dozadu. Předvedenou pohybovou dovednost pochopí mladí hráči jako celek, snadno ji realizují a obejdou se bez vašeho vysvětlování. Na vyšší úrovni je schopnost anticipace vlastních pohybů a pohybů ostatních, což zlepšuje předvídavost ve hře. Vězte, že somatická disproporcionalita, převažující procesy vzruchu a nepřiměřená kontrakce svalů zhoršují přesnost pohybů oproti předcházejícímu období. U dětí, které v předchozích letech pravidelně sportovaly a stále pravidelně trénují, dochází ke zhoršení koordinace, avšak v menší míře než u dětí nesportujících. Výrazněji se odlišuje pohybový projev u dívek, charakteristický zaobleností a plynulostí pohybů oproti silovému provedení u chlapců. Pubescenti bývají zpočátku pohybově nemotorní, nešikovní a tento stav mohou často prožívat jako nepříjemný. Ačkoliv výkonnost ještě zdaleka nedosáhla svého maxima, přizpůsobovací schopnost je dobrá, což nabízí vhodné předpoklady pro trénink. Hráčům v tomto období velmi pomůžete, pokud jim čas od času umožníte vidět se na videu, čímž podpoříte jejich pohybovou představivost.
VÁŽENÍ TRENÉŘI!
TRÉNINK DOSPÍVAJÍCÍCH BY JIŽ NEMĚL BÝT JEDNOSTRANNĚ OPŘEN JEN O NÁZORNOST JAKO V PŘEDCHÁZEJÍCÍM OBDOBÍ. TO BY MOHLO BRZDIT VÝVOJ ABSTRAKTNÍHO MYŠLENÍ, TOLIK DŮLEŽITÉHO PRO ROZVOJ TAKTICKÉHO JEDNÁNÍ.
ABSTRAKTNÍ MYŠLENÍ A HERNÍ INTELIGENCE
Zásadní změna v prepubertě nastává také v oblasti myšlení. Dospívající je schopen pracovat s pojmy, které jsou vzdáleny od bezprostřední smyslové zkušenosti. Má-li dospívající řešit nějaký problém, nespokojí se už s jediným řešením. Teprve nyní začíná vznikat přirozený prostor pro vědomý rozvoj taktického myšlení a jednání.S rozvojem schopnosti abstrakce se otevírá brána k rozvoji skutečného herního myšlení, což je pochopení všech skrytých taktických i sociálních souvislostí hry. Při řešení nejrůznějších situací se uplatňuje herní inteligence, která se liší od inteligence obecné.
VĚK 12 – 14 LET JE CITLIVÝM OBDOBÍM, KDY SE OTEVÍRÁ PROSTOR PRO ROZVOJ HERNÍ INTELIGENCE, KTERÁ JE PROCESEM ADAPTACE NA HERNÍ PROSTŘEDÍ. JE PROJEVEM POROZUMĚNÍ LOGICE HRY, ROZLIŠOVÁNÍ PODSTATNÉHO OD NEPODSTATNÉHO.
Dospívající se svými intelektovými schopnostmi blíží maximálnímu výkonu a často v tomto směru převyšují vás dospělé. To souvisí s tzv. herní kreativitou, která umožňuje tvůrčí činnost. Ve sportu hovoříme spíše o herní variabilitěa výběru vhodného řešení. Variabilita se dá symbolicky představit jako malířská paleta, z níž příslušnou barvu i odstín lze vybírat dle potřeby. Originální a jedinečná řešení se ve sportovních hrách rodí zpravidla z perfektních znalostí situací a širokého repertoáru zautomatizovaných řešení. A právě období 12-14, a samozřejmě i období následujících let nabízí živnou půdu pro rozvoj herní variability či kreativity.
TRENÉRE, TÁTO!NEZPŮSOBTE PŘEMÍROU NÁVODNÉHO KOUČOVÁNÍ ČI PŘÍLIŠNÝM DŮRAZEM NA NÁCVIK TECHNIKY “ROBOTIZACI” HRÁČŮ!
MRAVNÍ USUZOVÁNÍ
Zajímavým a novým jevem u dítěte ve věku 12-14 let je myšlení o myšlení. Tato schopnost podněcuje i mravní usuzování – a přísné posuzování toho, jak jednáte vy, dospělí v jejich okolí. Pubescent rád kriticky srovnává skutečný život s vyhlašovanými ideály – a běda, když se proklamované ideály nekryjí s realitou! Pre-pubescent vyžaduje důkazy a nespokojuje se s tím, co od vás dospělých vidí a slyší. Rozlišuje domněnku od prokázaného faktu. Podle Příhody teprve v tomto období je schopna většina mladých lidí rozlišovat také abstraktní pojmy. Jedenáctiletídokážou chápat pojmy jako „srovnat“, „dobýt“, „poslušnost“, dvanáctiletíslova jako „stálý“, „odvaha“, „milosrdenství“, „hájit“ a čtrnáctiletí „štědrost“, „nezávislý“, „závist“, „autorita“, „spravedlnost“. A co tento posun znamená pro sport?
JÁ A MY
Rozvoj abstrakce a mravního usuzování se promítá do ochoty přizpůsobit se potřebám jinýcha sublimovat sobecké chtíče ve vyšší požadavky skupiny. Silné kolektivistické zaměření tohoto věkového období přináší do hry nový prvek. Veřejné mínění skupiny je rozhodčím a probouzí u dospívajícího uvědomění si vlastní hodnoty. Odtud se odvozuje snaha po účasti ve hrách, které dávají příležitost vyniknout celému kolektivu v zápase s jinými, a jeho prostřednictvím tedy i vlastní osobě. Vyvíjí se skutečný sportovní duch.U některých jedinců nastupuje bojovnost, touha po moci a ovládání skupiny. Vznikají pevnější struktury se svými vůdci, ve sportu často související s výkonností jedince a dalšími rolemi v týmu. Pre-pubescenti projevují loajálnost k partě a rádi se podřizují přirozenému vůdci i zásadám a rozkazům celku. Skupinové činnosti tudíž nabývají v tomto období vrchu, a to je důležitý vývojový signál především pro kolektivní hry. Dospívajícíjsou totiž niterně připraveni pro přenos zmíněných sociálních hodnot do hry.
HRA A PRÁCE
Velkou událostí je, že dítě oddělilo práci od hry a skutečnost od fantazie.Po 11. roce dochází k úplnému rozchodu mezi hrou a pracínejen v mysli, nýbrž také v reálném rozvržení denního zaměstnání. Snaha proměňovat učení ve hru by již zcela ztroskotala. Přesto má hra i nadále velký význam, přičemž způsoby i volba hravé činnosti se v pubescenci mění. Hrauplatňující velké napětí, odvahu, divoký, neobvyklý a nebezpečný pohyb je pro další správný vývoj charakteru (především u chlapců) stejně nezbytná jako různé šprýmovné a neúčelné klukoviny.
NE! NÁRŮSTU ZÁPASU NA ÚKOR TRÉNINKU
Vážení trenéři, vezměte na vědomí, že do tréninkového procesu dětí se nenápadně vkradl důraz na předčasnou konkurenci. Ve výkonnostním sportu je důsledkem nežádoucí změna poměru tréninků vůči soutěžím. Efektem je sice často počáteční rychlé zlepšení, ale postupem času stagnace nárůstu výkonu. Mentální a sociálně-emoční efekt tréninku častoignorujete. Tréninkovému obsahu dominují strategie a taktiky připravující hráče na další utkání. Hráčům poskytujete méně příležitostí k osvojování nových dovedností, ztrácí se úroveň kondice a v neposlední řadě dochází často i ke ztrátě zájmu. Příliš mnoho utkání bez dostatečného objemu kvalitního tréninku, společně se zařazováním modelů přípravy dospělých mohou vést u dětí ke ztrátě motivace. Někdy dokonce k apatii, ke ztrátě respektu k ustanoveným hodnotám, často i k ukončení činnosti nebo odchodu do jiného sportu.
KYVADLO NA DRUHOU STRANU
Opačným extrémem je, že podporování motivace dětí podávat co nejlepší výkony je kritizováno. Argumentuje se tím, že jsou významnější lidské vlastnosti a že by děti neměly být posuzovány především podle toho, jaký výkon odvádějí. To je pravda, ale pouze částečně. Společnost, pracovní prostředí a dvojnásob sport se přeci neobejde bez lidí zaujatých pro činnost a usilujících o odvedení co nejlepších výkonů. Jde o to, abyste vy, trenéři a rodiče nevychýlili kyvadlo příliš na druhou stranu s tím, že předčasný tlak na výsledky nahradíte nesmyslným požadavkem, že výsledky nemají hodnotu pro vývoj dítěte. To je hloupost. Jak tedy naložit se vzrůstajícím napětím mezi vámi trenéry a rodiči při tlaku na sportovní výsledky dětí? Jistě, je to zapeklité téma, ale nezbývá vám nic jiného než moudrá a soustavná osvěta. Vy trenéři byste se měli vybavit správnou argumentací a mít trpělivost vysvětlovat svoje důvody. Mělo by se tak dít preventivně, to znamená dříve, než přijde problém, stížnost či útok rodiče. Většina z vás rodičů je pouze nedostatečně informovaná nebo jste jim, vy trenéři dobře nezdůraznili vaše záměry a postupy. Sport neznamená ale jen jeho vrcholnou formu, jelikožpro většinu pubescentů bývá závodění spíše záminkou k tomu, aby užívali rozkoše z pohybu a z manipulace s příslušným náčiním a také aby si užívali onoho blízkého a citově silného kontaktu se soupeřem i spoluhráčem, ke kterému sport dává příležitost. Pro ty je sport tím, čím má být – zábavou …
ŽÁDNOU PANIKU
Nemusíte se obávat, pubescentní vzpoura je normální stadium a má vývojový smysl. Usnadňuje vymanění se z dětinské citové závislosti a později vytvoření nového, zralejšího citového vztahu. Je prostě zkouškou vlastních sil. Tam, kde byly dosavadní vztahy mezi dítětem a vámi rodiči silné, vřelé a málo konfliktní, má i bouřlivá puberta dobrou prognózu…
VÁŽENÍ VYCHOVATELÉ, PUBESCENT POTŘEBUJE I VÝCHOVNÉ VEDENÍ – OPATRNÉ A NENÁSILNÉ, ALE POZORNÉ. AUTORITATIVNÍ, PŘÍPADNĚ I RAZANTNÍ VÝCHOVNÉ ZÁSAHY SI REZERVUJTE PRO ZCELA VÝJIMEČNÉ SITUACE. … (volně podle Říčana)
Čím hlubší, jistější a méně konfliktní jsou vztahy, které dítě k rodičům navázalo, tím snáze probíhá i celý proces emancipace nutný pro osobní zrání…
NĚKTEŘÍ Z VÁS RODIČŮ (ZEJMÉNA MATKY) NECHCETE DÍTĚ ZTRATIT A SNAŽÍTE SE UDRŽET DOSAVADNÍ ZÁVISLOST DÍTĚTE NA VÁS. JINÍ NAOPAK DÍTĚ NUTÍTE DO PŘEDČASNÉ SAMOSTATNOSTI, PRO KTEROU JEŠTĚ NEDOZRÁLO. VYVARUJTE SE OBOU EXTRÉMŮ.
Tam, kde se dospívajícímu nepodaří uvolnit se z přílišné závislosti na vás, rodičích a přemístit části své vazby na vrstevníky, může docházet k různým obtížím, které si okolí potom nedovede vysvětlit. Někteří se uzavírají do světa svého vlastního nitra, do přehnaného denního snění, do fantazie svého budoucího (nereálného) vyniknutí nebo si libují v pocitech ublíženosti a utrpení. Všechny tyto i další projevy, jak vyřešit základní psychosociální konflikt tohoto období, se přechodně vyskytují a prolínají u většiny dospívajících a pomáhají jim nakonec najít vlastní úspěšnou cestu.
Literatura:
Haník, Z. & kol. (2018). Volejbal, pro výkonnostní a vrcholové trenéry.Praha. Mladá fronta
Langmeier, J. & Krejčířová, D. (2013). Vývojová psychologie,2., aktualizované vydání, Praha. Grada.
Říčan, P., & Krejčířová, D. (2006). Dětská klinická psychologie.Praha. Grada.
Říčan, P. (2014). Cesta životem.Praha. Portál.
Perič, T. (2004). Sportovní příprava dětí.1. vydání. Praha. Grada
Příhoda, V. (1962). Ontogeneze lidské psychiky I. Praha
Plachý, A., & Procházka, L. (2014). Fotbal, učebnice pro …Praha. MF.
Šauerová, M. & kol. (2017). Projekty utváření pozitivního postoje dětí k pohybovým aktivitám. Praha. Palestra.